Podzimní Dolomity - 24.-28.9.2008

...aneb "pohodová" vysokohorská turistika...

Zcela zaplněný autobus cestovní kanceláře Kudrna vyjíždí z Brna ve středu v 21:00, přesně podle programu. Čeká nás noční přejezd Rakouskem do východních Dolomit, do hor, které rozhodně patří k těm nejkrásnějším na světě. Strmé štíty vypínající se do výšky nad zelenými loukami a malebnými údolími vděčí za svou krásu uhličitanu vápenato-hořečnatému a ledovcové činnosti ve čtvrtohorách. Spousty turistů sem vyráží se základním horolezeckým vybavením - na ferraty, ale nás čeká klasická vysokohorská turistika, ke které stačí jen pořádné boty a turistické oblečení odolné větru a chladu.

okruh ze sedla Passo Tre Croci

Po noci strávené v Karose nás čeká první výšlap - průvodce rozdává mapky, profily a popisuje nám trasu. Nad námi se honí šedivé mraky, teplota je někde pár stupňů nad nulou a kromě nás nikde nikdo.

Turistická mapa - Google maps

délka cca 17 km, převýšení 680 m, celkové stoupání = celkové klesání 1055 m

Ze sedla Passo Tre Croci (1809 m) vyrážíme modřínovými lesy s masivem Monte Cristallo nad námi až k chatě Rifugio M. Faldria (2123 m), s nádherným výhledem na údolí Valle d´Ampezzo a městečko Cortina d´Ampezzo, lemované skalními masivy. Počasí není úplně nejlepší, ale šedé mraky se naštěstí honí hodně vysoko a výhledům až tolik nebrání. A neprší! K chatě Rifugio Tondi (2327 m) šplháme po lehce zasněžené sjezdovce a vytahujeme čepice a rukavice. Pěšinka po úbočí rozeklaných kopců občas klouže, chvílemi poletuje sníh, ale jinak stezka pokračuje téměř po vrstevnici. Traverzujeme sněhem ve výšce cca 2300 m pod vrcholy Cime Ciadin del Loudo a k modrozelenému jezeru Lago Sorapis a chatě Rifugio Vandelli (1928 m) sestupujeme klečí. I tato chata je samozřejmě zavřená jako obě předcházející, protože je po sezóně (většina chat zavírá okolo 20. září). Stezka zpátky zpočátku vede po úbočí skal a poté pokračuje lesem - ale to už je do sedla Passo Tre Croci jen malý kousek a autobus nás odváží do městečka Auronzo di Cadore, kde budeme spát. Ale nejprve nás čeká pravá italská večeře a italské víno.

v oblasti Cime Ciadin del Loudo (září 2008)

Passo Falzarego / Passo Giau

Tuto noc jsme strávili v posteli - sice v hotýlku netopili neb tvrdili, že ještě není topná sezóna, ale těch 16°C se zvládnout s dvěma dekama dalo. Po snídani typicky italské (což znamená 1 houska a pak již jen nějaké sladké buchty) vyrážíme autobusem do sedla Passo Falzarego (2105 m).

Turistická mapa - Google maps

délka cca 8 km, převýšení 442 m, celkové stoupání 595 m, celkové klesání 464 m

Stezka nás nejprve vede z kopce a nabízí nádherné výhledy na Rif. Lagazuoi a kabinkovou lanovku vedoucí k ní. Ale pak začínáme stoupat a výhled se trošičku mění - nejvýraznější jsou věže Tofana di Rozes (3225 m). Chata Rif. Scolattoli (2225 m) je samozřejmě zavřená :-((. Času je dost - prohlížíme si z bezprostřední blízkosti Cinque Torri, jedinečnou skupinu lezeckých věží s nejvyšší věží Torre Grande (2371 m) a spousty bunkrů a zákopů z první světové války - hřebeny Dolomit tvořily před 1.sv. válkou hranice Itálie a Rakouska a podstatná část dnešní severní Itálie patřila c.k. Rakousku. Válka tady zuřila v letech 1915 až 1917 a velké množství padlých vojáků je nutno přičíst na vrub tvrdým přírodním podmínkám - umrznutí a laviny.

Ti zdatnější zvládají ještě výstup na Rif Nuvolau (2575 m), ti ostatní spočívají u první otevřené chaty - Rif. Averau (2413 m). Pak už nás čeká jen sestup k autobusu do sedla Passo Giau (2236 m)

Pro zbytek odpoledne nás čeká návštěva Cortiny d´Ampezzo. Město leží takřka uprostřed Východních Dolomit a je obklopeno horami ze všech stran. Monte Cristallo se nachází na severu, na západě je to mohutná hradba skupiny Tofana tvořící s menším masivem Fanis jeden celek. Naproti na jihu je skupina Nuvolau - Averau. Olympijské středisko roku 1956. Cortina je nejnižším bodem naší cesty, kolem 1200 m nad mořem. Ale moc zde toho k vidění není - hotely, hotely, a zase hotely. Snad jen kostel St. Filippo & Giacomo z roku 1775 se zvonicí, jež je symbolem městečka a památník italského horského vůdce z Cortiny - Angelo Dibona, symbol Ampezzanských Dolomit žil v letech 1879 - 1956.

v oblasti Cinque Tori (září 2008)

Lago d´Antorno / Lago di Landro (Dürensee)

Turistická mapa - Google maps

délka cca 16 km, převýšení 979 m, celkové stoupání 760 m, celkové klesání 1199 m

Třetí výšlap je nejdelší a s největším převýšením. A protože je sobota, nejsme na turistických stezkách sami jako v uplynulých dvou dnech. Autobus zaparkoval kousek nad jezerem Misurina ve výšce 1866 m a přesto, že k chatě Rif. Auronzo (2320 m) vede silnice, my šlapeme po svých - na horské silničce se zde platí mýtné. Výstup k jedné z nejznámějších skupin v Dolomitech – Tre Cime zvládáme v pohodě a po krátkém odpočinku u chaty vyrážíme na tu krásnější variantu stezky k chatě Rif. Locatelli Tre Cime (2405 m). S úderem třetí hodiny odpolední vyrážíme k autobusu - sestup k jezeru Lago di Landro (Dürensee) je dlouhý 8 km s klesáním 1000 m.

v oblasti Tre Cime (září 2008)

A pak opět noční přejezd nepohodlnou Karosou... Do Brna přijíždíme po šesté ranní, rozlámaní a nedospaní, ale spokojeni. Tedy asi kromě těch, co špatně pochopili slovo "pohodově" v názvu zájezdu.