Bílé Karpaty II.- 22.-24.8.2008

...aneb pěšky na Velkou Javorinu...

Na Velké Javorině jsme již byli dvakrát - na jaře roku 2005 a 2007, ale pokaždé na kolech - poprvé ze slovenské strany ze Staré Turé, podruhé z české strany od Strání. Tentokrát jsme si dali výšlap pěší. Z Vrbovců nám připadalo 17 km směšně málo, takže jsme jako výchozí místo zvolili rekreační oblast Lučinu. A nejkrásnější bělokarpatské louky jsou právě kousek nad Lučinou, v oblasti Čertoryje a Kobyly.

S ubytováním jsme tentokrát měli trošku potíže. Stránky Holubyho chaty stále nejsou v provozu, slovenská telefonní čísla nejsou to pravé pro naše mobily a na naše maily nikdo nereagoval. Riskovat jsme nemohli, po celodenní túře bychom se již těžko dokázali vrátit dolů, takže nakonec to přece jen vyřešil telefon do zahraničí a naštěstí hned napoprvé jsme si vybrali to funkční a správné číslo a zarezervovali si pobyt za 350 Sk/osoba/noc ze soboty na neděli.

Zbývalo zajistit nocleh z pátku na sobotu na Lučině. Nabídka autokempu Lučina vypadala zajímavě a cenově přístupně (130-150Kč/osoba/noc, ale po telefonu jsme zjistili, že mají plno. Po chvíli surfování jsme narazili na další přijatelnou nabídku - Chata na Lučině. Správce z nás nebyl po telefonu zrovna nadšený, protože a/neměl uklízečku b/ měla to být jen 1 noc, ale když jsme slíbili, že si sebou dovezeme spacáky, tak nakonec souhlasil.

Ale nakonec jsme je ani nepotřebovali, vyfasovali jsme čtyřlůžkovou chatičku i s povlečenýma postelema - cena vypadala na Internetu skvěle, ale skutečnost byla trošku horší. Za obsazené lůžka napočítal 149Kč, za neobsazené 50Kč, za energii za každého po 19Kč, za parkování auta 40Kč a samozřejmě 20Kč rekreační poplatek obci. Suma sumárum 556Kč/2 osoby/noc, protože auto jsme tam chtěli ponechat až do neděle. Ale hlavně že nás vůbec ubytoval - vypadali jsme, že jsme slušní a tiší, protože na skupinku, co dojela těsně před námi, se jenom podíval a ubytovat je odmítl s tím, že určitě budou dělat kravál a taky nepořádek a on nemá uklízečku ....

Radějov a okolí MAPY.CZ

Z Brna je to na Lučinu necelé dvě hodinky autem, takže jsme si dali před hlavní túrou takovou malou podvečerní rozcvičku po úbočí Žerotína (321 m) a Holého vrchu (388 m) mezi vinicemi a sady po oskerušové naučné stezce. A hodně jsme se poučili - konečně víme, jak tento strom vlastně vypadá!! Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je mohutný a krajinářsky velmi dekorativní strom, největší a nejplodnější ovocný strom Evropy. Oskeruše, původní divoké moravské ovoce bylo sbírané a pěstované odpradávna. Využívalo se na jídlo, výrobu pálenky i jako lék. Nám tedy moc nechutnalo - ale není divu - ty plody ještě nebyly zralé!!!

Adamcova oskeruše, přes 400 let starý strom rostoucí v oblasti vinohradů pod vrchem Žerotín u Strážnice, dosahuje v současnosti ve výšce 130 cm nad zemí obvod kmene 462,5 cm.

oskeruše nad Tvarožnou Lhotou (srpen 2008)

Vrch Žerotín je místem krásného výhledu na celé Pomoraví, na jeho vrcholku stojí kaplička a hodně vysoký kříž. PP Žerotín na vrcholu tohoto kopce je jediný zachovalý fragment šipákové doubravy v Bílých Karpatech - loučky s křovinami dřínů, kaliny či klokočí a stromy dubu šípáku. Krásné výhledy nabízí i Holý vrch, ale mlžný opar a soumrak dnes vítězil, takže se vracíme zpět k autu, které jsme měli zaparkováno u Hotařské búdy. U búdy se pilně připravovali na sobotní Zarážání hory a my se potřebovali ještě někde navečeřet - pečený divočák s červeným zelím a knedlíkem byl v restauraci u přehrady opravdu výborný a náladu nám kazilo jen vystoupení country skupiny na terase, které se rozléhalo po celém okolí.

Žerotín (srpen 2008)

Velká Javorina 970 m MAPY.CZ - GPX soubor

Lučina, přehrada (296 m), Čertoryje (442 m), Kobyla (583 m), Vrbovce žst (357 m), Pod Machovou (580 m), Vysoký vršok (596 m), Nová hora (646 m), Krúžok (629 m), Kubíkův vrch (683 m), Šibenický vrch (707 m), Kašpariskův vrch (777 m), Velká Javorina (970 m), Holubyho chata (910 m)

cca 30 km
převýšení 671 m
celkové stoupání 1374 m
celkové klesání 770 m

z Lučiny na Velkou Javořinu

Bělokarpatské louky v okolí Kobyly a Čertoryje jsou rozhodně nejkrásnější na jaře (doporučený je přelom května a června), ale hezky je zde v každém ročním období. Začínáme před devátou u přehrady Lučina a pokračujeme údolím říčky Radějovky, jímž prochází úzká panelová silnice. Pohodovou silničku však brzy opouštíme a začínáme stoupat kolem Vojšické chaty k vrcholu Čertoryje. Krajinářsky to hodně připomíná zámecký park a obrovská koncentrace osamělých stromů dodává krajině zvláštní krásu. I přes to, že spousta pahýlů je suchých. Čeká nás další stoupání - Kobyla a hranice se Slovenskem - území Slovenska je zde zalesněno, území Česka pokrývají louky a z dáli je slyšet traktoristu, který louky kosí. Výhled je krásný - zleva Hodonín a Pálava, následuje rovinatá krajina v údolí Moravy a za ní Ždánický les a hradba Chřibů s Buchlovem a kaplí Barborkou. A vpravo Vizovické vrchy a Beskydy. Ale před námi je dlouhá cesta, takže žádné zdržování.

Čertoryje (srpen 2008)

Před sedlem U tří kamenů je to obráceně - slovenské území pokrývají pole a louky, na moravském roste les, takže si chvíli užíváme výhledy na opačnou stranu - nejvýraznější je vrchol Ostrý vrch (605 m) s větrnou elektrárnou nad osadou Vrbovce. Na rozcestí U tří kamenů, mezi vrcholy Stráň a Kobyla, chvíli odpočíváme - k původním třem historickým hraničním kamenům přibyl nový hraniční a pamětní kámen z roku 2003 při příležitosti výsadby Grygarovy lípy. Stojí zde dva dřevěné kříže a několik laviček, ale my bychom nejvíc přivítali studánku s vodou.

U tří kamenů (srpen 2008)

Po červené pokračujeme do Vrbovců, cesta nás střídavě vede listnatými lesy a loukami, ale závěrečný sestup k osiřelé budově celnice nejprve vzrostlou kukuřicí a následně po rozhraní dvou naštěstí již posekaných polí nejpříjemnější není. Sháníme vodu - míříme tedy k nádraží, neboť jen to aspoň trochu zavání civilizací. Zachraňuje nás kohoutek na nádražní budově a my vyrážíme opět směrem nahoru. Čeká nás 17 km bez civilizace a s nutností vystoupat ze současných 357 m do výšky 970m. Stezka je místy zarostlá a bez dlouhých kalhot neprůchozí, ale naštěstí po počátečním prudkém výstupu stoupá již jen mírně a hlavně pořád. Žádné zbytečné ztráty výšky se nekonají. Od rána potkáváme první tři turisty - obdobně jako my už mají dost zarostlých špatně značených pěšin a touží zejména po vodě.

Nad osadou Vrbovce (srpen 2008)

Nádherné výhledy nabízí Šibenický vrch a pak již následuje trochu prudší stoupání k Dibrovovu pomníku,který je vybudován v místě, kde padl v roce 1944 sovět. partyzánský velitel Ilja Danilovič Dibrov. V protisměru potkáváme účastníky dálkového pochodu ŠPCH Špačince (100 km: Melčice - Kykula - Mikulčin vrch - Veľká Javorina - Myjava - Brezová pod Bradlom - Dobrá Voda - Dechtice - Špačince), my se po necelých 30 km sotva plazíme a oni po 50ti skoro poklusávají...
Konečně křížíme cyklostezku od Kamenné búdy a zdoláváme poslední stoupání na vrcholovou louku.

Velká Javorina 970 m (srpen 2008)

Užíváme výhledy, ale je nejvyšší čas dorazit do Holubyho chaty, ubytovat se a dát si něco k večeři. Téměř celý den bylo v podstatě zataženo a meteorologové hrozili přívalovými dešti, ale počasí se naštěstí zkazilo až v době, kdy už jsme seděli u stolu a konzumovali rezeň. Protější Jelenec zmizel v mracích, zvedl se vítr a začalo krápat. Dali jsme ještě čaj, připojili se na wifi a naplánovali trasu pro další den. Měli jsme toho oba oba dost a stejnou vzdálenost příští den zpátky bychom rozhodně nepřežili ve zdraví (zaparkované auto na nás čekalo u Lučiny!!), takže jsme použili internetové jízdní řády a naštěstí nějaké spoje našli.

Do rána se unavené nohy trošku vzpamatovaly, takže před sestupem dolů do Vápenek jsme stihli ještě navštívit rozhlednu na Jelenci. Asi 30-ti metrová železná věž v areálu opuštěného vojenského objektu je volně přístupná a je z ní asi nejkrásnější rozhled v Bílých Karpatech a předčí i rozhled z nedaleké Javořiny. Ale výstup po železném žebříku rozhodně není pro slabší povahy. Nejvyšší vrcholy Bílých Karpat mizí v mracích, takže nelze zahlídnout ani vysílač na Velké Javořině ani rozhlednu na Lopeníku.

Jelenec 925 m - pohled na velkou Javorinu (srpen 2008)

Jelenec 925 m - rozhledna (srpen 2008)

Do Vápenek klesáme po modré. Nejprve pěšinkou v mokré trávě, pak kluzkou pěšinkou napříč vrstevnicemi lesem, ale od křižovatky s cyklostezkou od Kamenné búdy to je naštěstí pohodlná cesta (vhodná i pro kola) a do Vápenek jsme sešli 10 minut před odjezdem autobusu v 10:58. Do Velké nad Veličkou jedeme ve čtyřech, takže rozhodně nemáme problém, kam si sednout :-). Ve Velké čekáme na další spoj - a do Malé Vrbky jedeme v autobuse úplně sami. Zbývá vyšlapat po silničce nahoru k rozcestníku Pod Výzkumem, naposledy se pokochat solitérními stromy a keři na bělokarpatských loukách a sejít dolů k Lučině k autu.