Česká Kanada III. - 26.4.-4.5.2008

...aneb trošku netradiční toulání pohraničím...

Prodloužený prvomájový víkend se mi podařilo prodloužit na celý týden. Jako obvykle jsem ubytování sháněla na poslední chvíli tj. dva dny předem - varianta Slavonice zněla "plno", varianta Staré Město pod Landštejnem - ubytování Adria za 230Kč/noc, k dispozici kuchyňka a to vypadalo slibně. A nakonec i bylo. Krásně vytopeno, k dispozici sprcha s teplou vodou, svíčková na smetaně k večeři, co více si může znavený turista po celodenních výšlapech přát...

Kacležský rybník (květen 2008)

Klasické cíle - Jindřichův Hradec, úzkokolejka, Landštejn, Slavonice, Trojmezí či Peršlák s nejsevernějším místem Rakouska - jsou popsány v našich dřívějších toulkách tímto krajem v roce 2005 a 2006.

Tentokráte jsme se zaměřili na místa méně turisticky "profláknutá" :-)

Zaniklé vesnice

Dětříš/Dietrichs - Košlák/Kokschlag - Košťálkov/Gottschalling - Kuní/Kain - Mnich/Münichschlag - Obora/Thiergarten - Pernárec/Bernards - Rajchéřov/Reichers - Romava/Romau - Staré Hutě /Althütten

Krajina na jih od Starého Města pod Landštejnem - to je oblast zaniklých vesnic, do níž byl v době minulé přístup takřka nemožný. Místo s jedinečnou a neopakovatelnou atmosférou vypráví příběhy o bezpráví, které bylo spácháno na původním obyvatelstvu a o zločinech minulého režimu, které byly poté spáchány na nových obyvatelích.

Úvahy a návrhy na zrušení některých příhraničních vesnic se začaly objevovat již krátce po válce. Hlavním důvodem však v této době ještě nebyla otázka zajištění hranic, ale skutečnost, že řada vesnic byla po roce 1945 téměř opuštěna, neboť původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno za hranice a noví osadníci se do příhraničních vesnic příliš nehrnuli.

Kuní (květen 2008)

Po únoru 1948 nastává pro oblast jedno z nejhorších období v její dosavadní historii. Kromě zesílení ostrahy státní hranice a pozvolnému proměňování zdejší krajiny při budování technicko ženijních opatření (orné pásy, signální stěny, zátarasy, strážní věže) se nový režim snažil o očištění okolí státní hranice od nepohodlných občanů. V roce 1951 došlo ke zřízení zakázaného a hraničního pásma. V prostoru zakázaného pásma nesměl nikdo bydlet ani do něj vstupovat s výjimkou příslušníků PS, kteří zde konali službu. Jen výjimečně mohli do tohoto prostoru vstoupit lidé na zvláštní propustku a za doprovodu PS. Zároveň bylo vydáno opatření k vystěhování všech osob ze zakázaného pásma a státně nespolehlivých osob z hraničního pásma. Osoby spolehlivé mohly ze zakázaného pásma přesídlit podle své volby, buď do hraničního pásma, nebo do kterékoliv jiné oblasti státu. Nespolehlivé osoby (hlavně neodsunutí Němci a osoby ze smíšených manželství, starousedlíci, cizí státní příslušníci apod.) ze zakázaného i hraničního pásma se musely vystěhovat úplně z pohraničního okresu.

Dětříš (květen 2008)

Od roku 1952 přestaly vysídlené vesnice úředně existovat. Celkem zůstalo opuštěno v Košťálkově 75 obytných domů, v Kuní 21, v Rajchéřově 49, v Pernárci 14, v Dětříši 25, v Košláku 6, v Romavě 67 a ve Starých Hutích 40 domů. Sílila však obava, aby vysídlené objekty nesloužily za úkryt osobám snažícím se dostat za hranice. Proto bylo záhy pro provedení přesídlení obyvatelstva rozhodnuto o úplné likvidaci obcí a osad, jakož i většiny dalších samostatně stojících objektů v zakázaném pásmu.

V zakázaném pohraničním pásmu v okolí Nové Bystřice a Starého Města pod Landštejnem bylo nakonec odstraněno přes 400 domů a dalších stavebních objektů, včetně historických, kulturních a architektonicky cenných památek, jakými byly například kostel v Rajchéřově či v Mnichu, klášter paulánů v Klášteře, řada dalších památek byla poničena, např. zámek v Nové Bystřici, zaniká řada usedlostí a je vztyčena tzv. železná opona. Nastává odliv obyvatelstva, oblast se mění v zapomenutý kout naší vlasti.

Po silničkách třetí třídy lze všechna tato místa poměrně pohodlně navštívit na kole po starých signálkách. Historie každé z vesnic je podrobně rozepsána na informačních tabulích, na místě kaple v Košťálkově byl vztyčen kříž, ale jinak z těchto vesnic v podstatě nic nezůstalo. Hromady a hromádky kamení, zbytky nízké kamenné zídek, nezvyklé uspořádaní stromů, zpola zasypané studny, náznaky sklepů... Smutná, ale poučná procházka!

Košťálkov (květen 2008)

Židovské hřbitovy

Židovské hřbitovy mají pro mne neopakovatelné kouzlo. Často zastrčené stranou od lidí, zanedbané a jakoby opuštěné. Některé hřbitovy jsou dosud živé a pohřbívá se v nich (Brno, Olomouc, Ostrava, Jihlava, Třebíč ad.), ale většina je mrtvých - poslední pohřeb se v nich uskutečnil nejčastěji počátkem 40.let před deportacemi.

V roce 1938 žilo v Čechách a na Moravě asi 122 tisíce Židů. Žili jinak, ale žili, dokud se nepřehnala dvě zla. To první je odváželo v dobytčácích. Po německé okupaci zbylo v roce 1948 v Čechách a na Moravě jen 20 tisíc Židů - nacistické konečné řešení židovské otázky si v Protektorátu Čechy a Morava vyžádalo téměř 80 tisíc lidských životů. Pak nastoupilo druhé zlo, rudé. Po ruské okupaci klesl počet židů na dnešních pouhých šest tisíc. Vymazali památku Židů dokonce i z listin a archivů a dopustili, aby židovská pohřebiště (v Čechách a na Moravě jich můžeme najít kolem 340) dopadla tak, jak vypadají dnes – nezřídka jako skládky, ruiny a torza.

Židovské hřbitovy na našem území zanikaly stejně jako jiné objekty už od nejstarších dob. Středověké hřbitovy byly likvidovány po vypovězení židovského obyvatelstva z měst , takže v těchto případech většinou nevíme ani to, kde se nacházely. V novověku směly být hřbitovy založeny většinou jen daleko od města či vsi, někdy až na hranicích katastru, případně na území sousední vsi. Mnoho jich v novověku zaniklo - byly pohlceny městskou zástavbou nebo změměny na parky a zahrady. Mnohé poničili či dokonce zlikvidovali nacisté. Základní rozdíl mezi židovskými a křesťanskými hřbitovy vyplývá z tradiční židovské zásady nenarušitelnosti hrobů: ostatky zemřelých mají zůstat navždy na tom místě, kde byly pohřbeny. Zatímco na křesťanských hřbitovech lze hroby po několika desetiletích otevřít a na témže místě pohřbít jiného nebožtíka, hroby na židovských hřbitovech nemají být nikdy porušeny. Proto v případech, kdy zaplněný hřbitov nebylo možno plošně rozšířit, navezla se na staré hroby vrstva zeminy a další zemřelí pak byli pohřbíváni o něco výš, nad původními hroby. Náhrobky z dolní vrstvy hrobů byly přitom zasazeny do nasypané vrstvy země. Tak se během staletí mohlo na některých prostorově stísněných hřbitovech navršit více vrstev hrobů, a pokud se tu dochovaly i starší náhrobní kameny, nacházíme dnes na takových vícekrát zvyšovaných místech množství hustě nahromaděných náhrobků z různých dob.

Nečastěji se setkáváme se dvěma typy židovských náhrobků - zcela běžný je deskový náhrobní kámen zapuštěný kolmo do země – stéla. Vzácnějším druhem náhrobku je tzv. tumba, sestavená obvykle z několika kamenných desek, svým tvarem připomínající antický sarkofág. Od poloviny 19. století se ale tvar židovských náhrobků přizpůsobil běžným typům náhrobních kamenů a hrobek na okolních křesťanských hřbitovech. Nápisy na náhrobcích bývaly až do 19. století pouze hebrejské, později se začínají objevovat dvojjazyčné nápisy hebrejsko-německé a brzy po nich i nápisy hebrejsko-české. Pokud jsou náhrobky z 20. století s nápisy jen českými nebo jen německými, téměř vždy jsou ukončené pěti hebrejskými písmeny (zkratkou tradiční náhrobní formule).

Podle staré tradice Židé při návštěvě hřbitova nosili na hroby kamínky. Ještě dnes jsou náhrobky některých významných osobností pokryty nebo obklopeny množstvím kamínků.

Více se o této problematice lze dozvědět třeba na adrese http://www.chewra.com

A které jsem konkrétně navštívila?

Markvarec

Ojediněle zachovalý hřbitov byl v roce 1999 částečně nově rekonstruovaný židovskou obcí v Praze. Je situován na kopci v lese přímo u cesty asi 400 m od Markvarce. Založen byl v roce 1794, poslední pohřeb v roce 1939.

Markvarec (květen 2008)

Nová Bystřice

Hřbitov je viditelný po pravé straně silnice směrem na Jindřichův Hradec 200 m za koncem města. Založen byl roku 1879 a patří k těm zdevastovaným nacisty.

Nová Bystřice (květen 2008)

Olšany

Hřbitov je situován v lesíku 50 m vpravo od silnice z Olšan do Heřmanče, 280 m za koncem obce. V důsledku česky mluvící olšanské a strmilovské židovské komunity jsou i mnohé náhrobky v českém jazyce.

Olšany (květen 2008)

Staré Město pod Landštejnem

Hřbitůvek stojí na kopečku v poli asi 80 m od silnice ze Starého Města k Landštejnské přehradní hrázi). Nejstarší náhrobek je z roku 1610 a ostatní jsou převážně z poloviny 18. století.

Staré Město pod Landštejnem (květen 2008)

Všechny židovské hřbitovy mají své kouzlo, své příběhy, svoji symboliku a samozřejmě i svůj obsah nejcennější – ostatky bytostí, jež odpočívají v prachu pod náhrobními kameny… Mít v úctě své i cizí mrtvé je povinnost. Smrt je přirozenou součástí života a lidské tělo není odpadek. Židovský hřbitov je, stejně jako jakýkoliv další hřbitov, místem odpočinku zesnulých. Chováme se slušně a s úctou k náhrobkům, k okolí... Výjimkou je, že muži by měli mít dle tradice po dobu návštěvy pokrývku hlavy. A taky tím, že v sobotu a o židovských svátcích jsou uzavřeny.

Balvany a viklany

Jindřichohradecko, to je krajina lesů, rybníků, pastvin, potůčků a taky bizarních žulových balvanů. A tady jsou ty, co se nám nejvíce líbily:

Schillerův kámen

Na Graselově stezce z Českého Rudolce do Slavonic, poblíž Graselovy sluje, se nachází balvan či spíše seskupení balvanů (654 m n. m.) pojmenované po známém německém spisovateli Friedrichu von Schillerovi (1759 - 1805). Traduje se, že zde tento romantický spisovatel vysedával na kamenech a inspirován místní přírodou a pověstí o loupežníku Grasselovi zde stvořil své slavné dílo Loupežníci a na jednom z kamenů"vyseděl důlek". Na památku je do kamene vytesáno jeho jméno.

Ďáblova prdel

Tyto fotografie asi nepotřebují komentáře. Takže jen umístění - poblíž osady U panského lesa v trojúhelníku osad Terezín, Nový Svět a Valtínov, 200 m od zelené turistické značky.

Ďáblova prdel (květen 2008)

Ďáblův chléb

Balvan připomínající rozkrojený bochník chleba je k vidění na červené turistické značce mezi rybníkem Zvůle a rozcestím Pod Skalkou.

Ďáblův chléb (květen 2008)

Viklan Trkal

Asi 400m severizápadně od obce Suchdol se nedaleko cesty nachází bývalý viklan s názvem Trkal. Viklany se vyznačují tím, že spočívají jen nepatrnou plochou na svém podloží a i malou silou je možné jimi hýbat.Takovýchto menších a bývalých viklanů se v této oblasti u Kunžaku nachází více, ale tento patří ke čtyřem nejvýznamnějším viklanům v republice. Jedná se o téměř třicetitunový balvan s množstvím misek, ale od roku 1910 se "neviklá" - dětmi na školním výletě byl rozhýbán natolik, že spadl ze svého přirozeného těžiště.

Viklan Trkal (květen 2008)

FOTOGALERIE