Dolomity - 19.-24.2.2008

...BUON GIORNO ITALIA...

Tento zájezd se objevil v nabídce klubu cestovatelů a romantiků Kudrna letos poprvé a protože zima je u nás letos opět skoro bez sněhu, vyrážím za ním tentokráte kousek dál. Dolomity (italsky Dolomiti) jsou jedním z horských masivů Italských Alp v severní části Itálie. Mnoho lidí je navštěvuje kvůli množství zajištěných cest "via ferrata", ale naším cílem budou běžecké stopy - stopy, v nichž se před námi proháněli minulí, současní i budoucí mistři světa s nádhernou kulisou vápencových věží.

Mikrobus s 8 klienty a jedním průvodcem a řidičem v jedné osobě vyráží z Brna o půl deváté večer - čeká nás cca 750 km přes Mikulov, Vídeň, Linz, Salzburg a Innsbruck do oblasti Trentino (Südtirol, Jižní Tyroly).

Den první 20.2.2008

Alpe di Siusi

Přes léto jsou to nejvýše položené pastviny v Evropě, v chladnější části roku mekka zimních sportů. Oblast Seiser Alm (1000 – 2109 m n. m.) se rozkládá mezi údolím Grödner Tal/Val Gardena a masivem Langkofel/Sassolungo. Kromě lyžařů a snowboardistů střediska pod majestátní horou Schlern/Sciliar zvou i zájemce o adrenalinové sáňkování(22 kilometrů sáňkařských drah) a pro pěší turistiku či výšlapy na sněžnicích je zde 30 km upravených zimních tras. A pro běžkaře? Cca 60 km dokonale upravených stop!!!

Do městečka Compatsch v nadmořské výšce 1825m nás po noci strávené na sedadle připoutané bezpečnostními pásy v 8 ráno vyváží kabinková lanovka (se skupinovou slevou zpáteční lístek stojí 11 Euro, bez slevy 13). Nahoře nás konečně vítá sníh, skalní věže masivu Rosengarten, sluníčko a "azzúrro" a na únavu z cesty rychle zapomínáme.

Kolem čtvrté odjíždíme do penzionu v městečku Cavedago, vzdáleném cca 1,5hod. jízdy a tak poznáváme i tu nelyžařskou část Dolomit. Neuvěřitelné kulisy hor, neuvěřitelná převýšení, obrovské rozdíly teplot. Každičký vhodný kousíček půdy je v údolích bezezbytku využit. Pěstují se zde hlavně jablka (podle názoru fajnšmekrů nejlepší na světě), ale všude je i spousta vinic.

O toto území sváděly tuhé boje a i když nakonec byla šťastnější Itálie (Itálie území získala po 1. světové válce od rozpadajícího se Rakousko-Uherska), "germánský" vliv je všude patrný a dodnes se regionu říká Jižní Tyrolsko. Početná německo-rakouskou národnostní menšina, dva úřední jazyky - němčina a italština, dvojjazyčné pojmenování většiny míst, řek i hor, prolínání dvou odlišných kultur a zvyků v gastronomii. Najdeme tu pokrmy, s nimiž se jinde na Apeninském poloostrově jen těžko setkáme (klobásy, uzené koleno se zelím) tak i typicky italské - těstoviny, pizza, což je pro labužníky ten správný ráj. A to ještě netušíme, že jej vychutnáme i my.

Hotýlek, ve kterém přespáváme, je uprostřed městečka a nemá chybu. Ubytováni jsme po dvou, každý pokoj má své sociální zařízení a všude panuje báječný klid. Největším překvapením však je polopenze. My, vycvičení kudrnovskou domácí stravou konzumovanou bagrem z ešusu usedáme ke krásně prostřenému stolu s několika příbory. A menu? 2 předkrmy, hlavní chod, dezert. A k tomu salátový bar. Nikdo nikam nespěchá, ale je to těžké, neb ochutnat je nutno opravdu všechno.... I místní víno...

 

 

Den druhý 21.2.2008

Passo Lavazé

Ráno po snídani vyrážíme do dalšího střediska. Čeká nás cca 1,5hod jízdy a oblast Val di Fieme. Dálnice má nadmořskou výšku kolem 150 m a do výšky 1681 m vyjíždíme mikrobusem přes spousty a spousty zatáček. Škoda, že výhledy na malebná městečka vždy se štíhlounkou věží kostela jsou omezené inverzí. Po sněhu ani památka, ale nahoře nás opět čeká sluníčko a téměř 80 km nádherných upravených tratí. Dostáváme nordic-skipas a vyrážíme nalehko - v poledne se scházíme u mikrobusu a případných zásob z domova. Protože však již víme, co nás čeká večer, moc se necpeme!

 

Den třetí 22.2.2008

Madonna di Campiglio

Světoznámé středisko Madonna di Campiglio v horském sedle Passo Carlo Campo Magno (1.646 m) pod masivem Brenty nabízí několik běžkařských tras. Za vstup se opět platí (cca 5 euro) a můžeme si vybrat variantu Baby, Sprint nebo World Cup. Jen kousíček od běžeckých tratí začínají sjezdovky a lanovky a nikde se netvoří fronty.

 

Den čtvrtý 23.2.2008

Passo Lavazé

Směhu je letos málo i zde, takže je nutno změnit původní plán. Namísto městečka Tésero, kde bychom se mohli po soutěžním okruhu z mistrovství světa tak leda projít pěšky, vyjíždíme opět do sedla Passo Lavazé.

A navečer nezbývá než se opět převléci, sbalit, naskládat do mikrobusu a vyrazit na 750 km noční přejezd domů. Pro nás to znamená podřimování, ale pro řidiče pořádný záběr. Na rozloučení s italskou kuchyní se před jízdou posilujeme v pizzerii - a italská pizza s tyrolským špekem (možná právě z Alto Adige) chutná báječně! Grazie Italia!!