Jantarová stezka - 10.-15.8.2007

...aneb na kole napříč Moravou od severovýchodu k jihozápadu...

Jantarová stezka je na Moravě patrně jednou z nejstarších a zároveň nejznámějších obchodních stezek. Většinou se uvádí, že v době římské vedla od Baltu (konkrétně od ústí Visly) Moravskou bránou do Carnuntumu (u Vídně). Dosah římského vlivu nekončil u hranic říše - skvělá síť cest končila u Limes Romanum (hranic Říše římské) , obchodní cesty pokračovaly dál, do jak Římané nazývali "Barbaricum" - země Barbarů. Stezka získala jméno podle často přepravované suroviny z nalezišť na pobřeží Severního moře a Baltského moře - jantaru, mineralizované pryskyřice třetihorních jehličnanů staré až 50 milionů let. Jantar se dopravoval z pobřeží po Visle a Dněpru do Itálie, Řecka, k Černému moři a do Egypta dlouho před naším letopočtem a dlouho v našem letopočtu.

Výlety podél jantarové stezky jsou výlety napříč evropskými dějinami a kulturou zásluhou muzeí, archeologických nalezišť, kolosálních hradů či jejich zbytků, výstavných paláců a historických měst podél této trasy.

Název této pozapomenuté obchodní stezky vzkřísil projekt dálkové cyklistické trasy o délce cca 300 km, která však svůj pravzor přesně nekopíruje, ale spojuje zajímavá místa Moravy od severovýchodu k jihozápadu. Značená je až do Hevlína, k přechodu s Rakouskem, ale my své putování ukončíme v Brně - jako Brňáci stezku vedoucí z Brna k Pálavě známe z jiných výletů.

Etapa první 11.8.2007

průmyslovým Ostravskem

Ostrava-Heřmanice - Bohumín - Chalupki - Šilheřovice - Hať - Darkovice - Hlučín - Ostrava - Polanka nad Odrou - Petřvaldík - Albrechtičky => celkem 65 km (z toho 41 km Jantarová stezka)

K přespání v Ostravě jsme využili ochotné příbuzenstvo a ráno netrpělivě vyhlížíme z oken na oblohu. Nic moc. Zcela zataženo, viditelnost mizivá, po včerejší bouřce mokro. Ostrava, kdysi ocelové srdce republiky, nás moc příjemně nevítá. Ale těžba uhlí už je minulostí. A taky jména dolů jako Vítězný únor, Rudý říjen či Fučík, známá z dob mých studií na ostravské chemické průmyslovce, kam fárali kamarádi.

Dnes již zbývá jen Internet...

http://www.hornictvi.info - historie hornictví nejen na Ostravsku

www.ostravaci.cz - foto blog i historie

Ranní výplaz na nejvyšší horu Ostravy - haldu Emu - tedy vynecháme. U bývalého dolu Michal, dnes průmyslového muzea, jsme hodinu před otevřením, takže si jej taky necháváme na naši příští návštěvu příbuzných a míříme na Bohumín. Chátrající zámek (či spíše zřícenina) Starý dvůr v Rychvaldu, rybníky, mokřady, lesík a spousta neuvěřitelných chatrčí na kůlech kolem rybníka Nový stav - rybník je využíván pro sportovní rybolov.

U rybníka Nový stav před Bohumínem

Za Starým Bohumínem přejíždíme řeku Odru a ocitáme se v polských Chalupkach. Ale jen na pár kilometrů - za chvíli opět přejíždíme hranici směrem na Šilheřovice. První kopeček a je tady pohraniční obec Hať, začátek Jantarové stezky.

Za Darkovicemi projíždíme pásem předválečného opevnění - bunkry vojenského skanzenu v Hlučíně-Darkovičkách. Venkovní prohlídku všech objektů si samozřejmě nenecháváme ujít !!

vojenský skanzen v Hlučíně-Darkovičkách

V Hlučíně samozřejmě ztrácíme cyklo značení (jako vždy v každém trošku větším městě...). Nakonec jsme ji zahlídli pod mostem - přes svodidla se nám kola házet nechtěla, ale kousek dál přes příkop jsme to lehce zvládli :-))

Na koupání v Hlučínské pískovně není počasí, ale stezka podél řeky Opavy je fajn. Však taky potkáváme spousty cyklistů. A opět Ostrava, tentokrát Třebovice a následně Svinov. A opět - buď sem cedulku zapomněli dát nebo ji někdo ukradl.

Od Děhylova do Třebovic podél řeky Opavy

Ostravu konečně necháváme za zády a podjíždíme rozestavěnou dálnici. Zbytečnou odbočkou po nekvalitní silničce (nejspíš jsme jedinými cyklisty, co se zde drží značené trasy) dojíždíme do Polanky nad Odrou a raději zde stezku opouštíme. Proč jezdit mezi poli, když můžeme jet mezi rybníky po červené turistické značce Poodřím?? Krásné názvy - Košatka, Petřvaldík, Albrechtičky... Ta poslední obec dokonce s turistickou ubytovnou. K dispozici je kuchyňka, společenská místnost, úschovna kol umělá horolezecká stěna pro děti a to vše za pouhopouhých 140Kč/osoba/noc.

Přírodní rezervace Kotvice

Etapa druhá 12.8.2007

Poodří a Moravská brána

Albrechtičky - Nová Horka (Studénka) - Bartošovice - Kunín - Bernartice nad Odrou - Starý Jičín - Palačov - Hustopeče nad Bečvou - Němetice - Skalička - Teplice => celkem 55 km

Z Albrechtiček vyrážíme za mírného mrholení a mizivé viditelnosti. Siluetu Beskyd z jedné strany a Oderských vrchů z druhé si můžeme jen představovat. Nová Horka zaujme zámkem a sousední Bartošovice v údolní nivě řeky Odry a Bartošovického potoka také. V tom bartošovickém je dokonce turistická ubytovna. Ubytování na zámku za pár korun má zdá se jedinou, ale celkem podstatnou chybu - ubytují vás pouze v pracovní době, tj. do 15 hodin, což bylo tím důvodem, proč jsme spali v Albrechtičkách a ne zde. Místní naučná stezka láká na několik zajímavostí - hrobka rodiny Meinertů je romantická stavba z 2.čtvrtiny 19. století postavená podle hrobky J. W. Goetha a bývalý vodní mlýn se zachovalou mlýnicí s místnostmi pro turbínu a agregát. Tato technická památka však není veřejnosti přístupná, takže k vidění zde absolutně nic není. Zbytečná zajížďka...

zámek v Bartošovicích - informační centrum + ubytovna

Zpevněná cesta mírně zvlněnou krajinou pokračuje do Kunína, obce s nově zrekonstruovaným barokním zámkem. Na přelomu 18. a 19. století zde byl jeden z nejmodernějších vzdělávacích ústavů tehdejší střední Evropy. Jeho nejznámějším žákem byl pozdější Otec národa a velký český historik František Palacký.

Zámek Kunín patří mezi nejcennější barokní památky Moravy.

A za Kunínem směrem na Bernartice nad Odrou první kopec. Převýšení ale dlouho nevydrželo, opět klesáme na úroveň Odry, ale tentokráte to již není řeka, ale říčka. Společnost nám dělá zřícenina Starého Jičína na Starojickém kopci, ale výšlap k němu nám dává docela zabrat. Kola nezbývá než tlačit a parkujeme až na hradním nádvoří. Na střídačku prolézáme volně přístupné ruiny paláce a zbytky hradeb (pouze vstup na věž je umožněn jen v návštěvních hodinách a zpoplatněn). Kdyby nebylo pošmourno, bylo by nádherně vidět do kraje... A tak nejzábavnější je nabídka místního hrnčíře - děti si mohou s jeho pomocí na hrnčířském kruhu vytočit svůj vlastní hrneček (my si dva zvonečky koupili).

zřícenina Starý Jičín

Dolů z kopce na Starojickou Lhotu to sviští a to již klesáme do údolí řeky Bečvy. Mlýn v Porubě je obestavěný zemědělskými stavbami, ale Hustopeče nad Bečvou se pyšní renesančním zámkem, s prý nejkrásnějším arkádovým dvorem na Moravě a kostelem Povýšení sv. kříže s ohradní zdí, na níž je umístěno 14 nádherných barokních soch světců. Znala jsem zámek jako zchátralý, zašlý a neudržovaný, ale své velké rekonstrukce a obnovení zašlé slávy se obdobně jako sochy v roce 2007 ve vlastnictví obce konečně dočkal.

Další pauza následuje u jednoho ze štěrkových jezer kousek od Hustopečí. Období největší slávy s průzračnou vodou je již minulostí, kvůli přemnoženým sinicím je zde momentálně koupání zakázáno. Bufet ale je stále v provozu, takže se posilňujeme před prudkým stoupáním do Němetic.

jezera poblíž Hustopečí

S přibývající nadmořskou výškou se otevírá rozhled nejen do krajiny podél Bečvy, ale taky na blížící se mračna plná vody. A samozřejmě to vzala naším směrem... Před Skaličkou nás vítá informační tabule a dřevěný větřák. Naštěstí přístřešek mne zachránil před zmoknutím :-)

větrný mlýn Skalička

Protože se opět schyluje k přeháňce a i čas dost pokročil, moc se nezdržujeme a frčíme do Teplic. Lázně Teplice nad Bečvou jsou jedny z nejstarších lázní na Moravě, ale jak rychle najít ten náš penzion? Nejdříve zkoušíme mobil a necháváme se navigovat majitelkou. Pak mám spásný nápad - zkouším uložené POI v Legendu a vida, pension Ostravanka je v databázi a šipka ukazuje směr a vzdálenost vzdušnou čarou, takže "no problem"!!

V lázních pro léčbu srdečních a cévních chorob stojí za zhlédnutí nejen lázeňské domy Bečva (kolonáda), Moravan či janáček, ale zejména Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast, nejhlubší česká, ale i středoevropská propast. Suchá část, do které lze nahlédnout, má hloubku 69,5 m a v zatopené části je zatím měřením z roku 2006 potvrzena hloubka minimálně 220 m, tj. celkově 289,5 m (Macocha má hloubku 138,5 m k hladině Dolního jezírka a 30 m je hloubka Dolního jezírka). Geologové dnes odhadují, že by Hranická propast mohla dosahovat hloubky okolo 700 m, čemuž nasvědčuje teplota a chemické složení vody v jezírku.

Pensionu Ostravanka není co vytknout - však taky byl z tohoto výletu nejdražší (580Kč za dvoulůžkový pokoj). Vlastní sociální zařízení, vlastní televize, časopisy, knihy a dokonce i deštníky k zapůjčení a dokonce i bonbónek na polštáři.

lázně Teplice