logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Bílé Karpaty, Velká Javorina II. 14.-15.4.2007

...aneb na kole moravsko-slovenským pomezím za dalekými výhledy ...

Bílé Karpaty, pohoří na jihovýchodě České republiky na hranicích se Slovenskem, jsou nejzápadnější částí karpatského horského systému. Jsou to především rozsáhlé lesní komplexy ale i tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, vytvářející typický krajinný ráz Bílých Karpat. Malebnost krajiny dotváří i poměrně řídké osídlení pasekářského či kopaničářského typu, množství památek a dochovaných lidových obyčejů.

 

Kopanice dostaly své jméno podle toho, že těžko dostupná políčka bylo možno obdělávat jen kopáním motykou.

 

Etapa první

z Bojkovic na Velkou Javorinu

Bojkovice (ČD) - Komňa - Nový Dvůr - Mikulčin vrch - Velký Lopeník - Březová - Strání - Kamenná búda - Velká Javorina - Holubyho chata => celkem 50 km

 

Znaveni dlouhým cestováním vlakem a především výlukou mezi Uherským Brodem a Újezdcem, kdy jsme byli nuceni kola i s bagáží naládovat do zájezdového autobusu, nasedáme v Bojkovicích konečně do sedel. Zámek Nový Světlov v Bojkovicích ve stylu anglické tudorské gotiky byl vidět již z oken vlaku. Původně gotický hrad byl vybudován, jako mnoho dalších v okolí, jako opevněné centrum proti nájezdníkům z Uher. Dnes je zde muzeum Bojkovska a pension a my máme za sebou první metry stoupání v podhůří Bílých Karpat.

 

Nový Světlov
Nový Světlov (duben 2007)

 

Následuje Komňa, spojená se jménem J.Á, Komenského, bezesporu nejslavnějšího slováckého rodáka. Podle četných důkazů se Jan Ámos Komenský narodil v Nivnici dne 28. března 1592, jako syn mlynáře Martina Komenského. O čest být jeho rodištěm se ale ucházejí také město Uherský Brod a právě Komňa. Největší komeniologické expozice na světě "Jan Amos Komenský lidstvu" je v muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě a v Komni je památník umístěný v památkově chráněné sýpce. Sýpka z roku 1774 je jednopatrová kamenná stavba, omítnutá a obílená. V průčelí je stěna s pavlačí ze dřeva, se vstupem a dvěma okénky v přízemí. Štíty jsou vyzděny až do hřebene sedlové střechy kryté břidlicí. Pavlač je krytá prodlouženou střechou. V sýpce je umístěna stálá expozice historie obce a J. A. Komenského.

 

Komňa
Komňa
Komňa
Komňa (duben 2007)

 

A pokud někomu nestačí tři rodné domky, jsou zde ještě Žeravice - tam si lze prohlídnout domek, kde byl Komenský vysvěcen na kazatele...

 

A pak již nezbývá nic jiného než pořádně šlapat. Lyžařský areál na Mikulčině vrchu se nachází ve výšce 799 m a zeje samozřejmě v tuto roční dobu prázdnotou. Do této chvíle jsme šlapali po asfaltu po značené cyklotrase, zde odbočujeme na turistickou značku. Na protějším kopci se nám poprvé ukazuje silueta dřevěné rozhledny. Do sedla kolem chaty Jana (docela nám připomínala rakouské horské pensiony) sjíždíme velice opatrně po rozbité lesní cestě, ze sedla na Malý Lopeník a pak nahoru pěšinkou přes louku spíše pro horské ovce kola samozřejmě tlačíme...

 

sedlo za Mikulčiným vrchem
sedlo za Mikulčiným vrchem (duben 2007)

 

Branka k lesu byla naštěstí otevírací a nebylo nutno bicykly přehazovat přes dráty elektrického ohradníku horem. Po celkem prudkém stoupání lesem konečně křížíme cestu označenou cykloturistickým pásovým značením a opět nasedáme. Jízda po hřebeni je již celkem v pohodě.

 

Rozhledna na Velkém Lopeníku, třetím nejvyšším vrcholu Bílých Karpat, stojí od července 2005. 22 metrů vysoká stavba z dubových kmenů na kamenné základně stojí přímo na státní hranici a má připomínat přátelství Čechů a Slováků. Stačí zdolat 101 schodů a nabídne se pohled na obě strany státní hranice. Na severní straně Uherský Brod, na jihozápadě vrchol Velké Javořiny, na jihu Nové Mesto nad Váhom.

 

rozhledna na Velkém Lopeníku
rozhledna na Velkém Lopeníku
rozhledna na Velkém Lopeníku
rozhledna na Velkém Lopeníku (duben 2007)

 

Jak je to s otevírací dobou, těžko říct. Momentálně byla volně přístupná, ale vchod tvoří uzamykatelná železná vrata a infocedule tam nikde nebyla. Zato je zde sk dispozici spousta laviček pro znavené turisty (či spíše "turisty" - spousta těchto "turistů" zajíždí až těsně pod vrchol svými plechovými miláčky a zákaz vjezdu jim nic neříká), upravený pramen a také hromadný hrob z 2. sv. války.

 

Sjezd do Březové je povlovný a dlouhý a při představě, že tyto metry budeme opět pracně získávat si jej až tolik nevychutnáváme. A to nás ještě čeká naprosto "zbytečný" přejezd hřebínku mezi Březovou a Stráním.

 

Pohled na GPS je deprimující. U skláren ve Strání ukazuje pouhých 390 m a hodiny ukazují 17:00 - před námi je posledních 12 km s cílem kousek za 970 metrů vysokým vrcholem Velké Javoriny. Krize!!! Ale samozřejmě nebočíme doleva k motelu, ale doprava do údolí Svinárského potoka. Stoupání není až tak prudké jako dlouhé. A pokud získáte z mapy dojem, že na vrchol vede z moravské strany silnice, brzy se přesvědčíte, že "silnice" je ještě z dob, kdy asfalt neznali a žebřiňákům stačily vyskládané šutry a dopravní značky zde působí značně nepatřičně.

 

Překročením státní hranice jsme dle mé GPS opět podobně jako na Lopeníku vstoupili do "krajiny lvů" (hic sunt leones - mountfielďácká mapa v Legendovi zná ze Slovenska jen silnice nejvyšší třídy) a ve skutečnosti do lesa pralesovitého charakteru, do přírodní rezervace. Již v roce 1909 zde Lichtenštejnové vyhlásili ochranný režim podobný dnešnímu. Porost je ca 200 let bez zásahu a zásahy ani nevyžaduje. Podrost plný sněženek i spousty jiných kytek, nám neznámých, nás provází až k vrcholové louce.

 

pod Veľkou Javorinou
cestou na Javořinu (duben 2007)

 

Slunce těsně před západem, obloha bez mráčku modrá jako šmolka, bezvětří a výhled na všechny strany je opravdu zaslouženou odměnou za namáhavý výstup. Velká Javořina (970 m) je nejenom místem dalekých rozhledů, ale také symbolem česko-slovenské vzájemnosti. Mnohaleté tradice zde mají především Slavnosti bratrství Čechů a Slováků konané poslední červencovou neděli.

 

Veľká Javorina
Veľká Javorina
Veľká Javorina
Veľká Javorina
Veľká Javorina (duben 2007)

 

Následuje další těžce zasloužená odměna - rezeň a zemiakový šalát v Holubyho chatě, kde máme domluveno přenocování. Konečně zde opět otevřeli a berou zde koruny slovenské i české. Pak už jen sprcha a zalézt pod duchnu... Sraz nadšenců s vozy Citroen nás naštěstí ruší jen chvíli.

 

Kontakty na Holubyho chatu: Miro Martinček - telefon 032 7778048 - mail miro(zavináč)holubyhochata.sk - a již brzy i www.holubyhochata.sk - 300SK/osoba/noc

 

Etapa druhá

z Velké Javoriny do Veselí n/M

Holubyho chata - Velká Javorina - Kamenná búda - Vápenky - Javorník - Kuželov - Travičná - Tvarožná Lhota - Hroznová Lhota - Kozojídky - Veselí n/M (ČD) => celkem 50 km

 

Po báječných raňajkách (ham and eggs) vyrážíme hned po ránu dál. Až po rozcestí u Kamenné búdy kopírujeme včerejší výjezd a pak zamíříme směrem na Vápenky. Čekají nás nádherné serpentýny...

 

Holubyho chata
Holubyho chata
Holubyho chata
Holubyho chata (duben 2007)

 

Nad Vápenkami
Nad Vápenkami
Nad Vápenkami (duben 2007)

 

V místní části Vápenky se zachovála řada malebných domků s charakteristickou štítovou orientací a klasickým tříprostorovým dispozičním členěním. Domky patřily místním dělníkům-zemědělcům a jsou chráněny jako památková zóna.

 

Následuje řada mlýnů na březích Jamného potoka mezi Javorníkem a Vápenkami. Mlýnské dvorce jsou zde známy již od středověku a poslední kola klapala ještě po 2. světové válce. Zašlou slávu připomínají dnes již jen názvy jednotlivých osad - Podširocké Mlýny, Hryzlácké Mlýny, Zámečnické Mlýny, Suchovské mlýny...

 

A po dlouhém sjezdu opět stoupání - lopatky větrné elektrárna nad obcí Vrbovce na slovenské straně hranic se točí pořádně rychle, ale větrný mlýn s otočnou střechou v Kuželově lopatami ani nehne. V jednom z mála zachovalých mlýnů tzv. holandského typu u nás je dnes muzeum pod správou Technického muzea v Brně.

 

Kuželov, větrný mlýn
Kuželov, větrný mlýn
Kuželov, větrný mlýn (duben 2007)

 

Hrubá Vrbka se může pro změnu pochlubit památkami lidové architektury. Zachovaly se zde řady stodol z kamene a nepálených cihel, tzv. kotovic pocházející z 18. a 19. století, běžných v minulosti běžné ve všech obcích na Horňácku. K dalším zvláštnostem patří rozhodně i pravoslavný monastýr sv. Gorazda.

 

Kuželov, větrný mlýn
Hrubá Vrbka (duben 2007)

 

Za Malou Vrbkou začínáme opět stoupat. Původně zde stávaly vsi Jíříkovec a Vojšice, ale zanikly již před třicetiletou válkou. Na jejich místě zůstaly květnaté louky - národní přírodní rezervace Čertoryje tvoří evropsky chráněný komplex 800 ha luk se soliterními duby, lípami i jeřáby oskerušemi a s mnoha chráněnými druhy flóry a fauny Bílých Karpat, z nichž jsou nejznámější orchideje, kterých tu roste přes 20 druhů. Krajinářské scenérie jsou opravdu mimořádně působivé.

 

Čertoryje
Čertoryje (duben 2007)

 

Rekreační oblast kolem přehrady Lučina nás vítá cestou veskrze rozbitou, spoustou soukromých chat, ale také zde funguje naštěstí i báječná občerstvovačka.

 

Rozhlednu na Travičné jsme nejdřív chtěli vynechat, ale nakonec jsme odbočky rozhodně nelitovali. Mobilový stožár stojí ve výšce pouhých 350 m a funguje od roku 2000. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 33,6 m se dostanete po překonání 177 schodů a výhled stojí za tu námahu a překonání závratě na železných průhledných šroubovicových schodech. Přes Hodonín na hřebeny Pálavy, na severozápad na dlouhou hradbu Ždánického lesa a Chřibů s nepřehlédnutelným Buchlovem se sousedící kaplí sv. Barbory. Směrem přes Veselí nad Moravou pohled za Uherské Hradiště až někam k Hostýnu, na severovýchodní straně proslavené poutní místo - Svatý Antoníček u Blatnice a na obzoru hřeben Vizovických vrchů. Zbytek pohledu zaujímají Bílé Karpaty, kterým dominuje nejvyšší vrchol 970 metrů vysoká Velká Javořina.

 

rozhledna Travičná
rozhledna Travičná
rozhledna Travičná (duben 2007)

 

Z kopce, ale proti celkem silnému větru těžce šlapeme do Veselí nad Moravou po vedlejších cestách. Přestávka u kostela v Kněždubu je rozhodně vítaná. Na místním hřbitově, nazývaném "Slovácký Slavín" jsou totiž pochováni bratři Úprkové, malíř a grafik Joža (1861-1940) a sochař Franta (1868-1929), s řadou dalších významných osobností kraje, jako malíř Antoš Frolka (1877-1935).

 

Kněždub, Slovácký Slavín
Kněždub, Slovácký Slavín
Kněždub, Slovácký Slavín (duben 2007)

 

Pak už nás zaujme jen něco přes jeden kilometr kvalitní cyklostezky mezi Hroznovou Lhotou a Kozojídkami - nejspíš zase potřebovali proinvestovat nějaký ten milion....

 

Kozojídky
Kozojídky (duben 2007)

 

Vlak neměl rozšířenou přepravu jízdních kol ani zavazadlový vůz, takže nezbylo než kola po domluvě s průvodčím naskládat na poslední představek a překážet.

 

 

 

 

 

copyright Alena