Slovenský ráj - 2.-4.2.2007

...aneb v zajetí skal, sněhu a ledu...

Vždy o pololetních prázdninách vyráží cestovní kancelář Kudrna za krásami zimní přírody na pěší jednodenní výšlapy roklinami Slovenského ráje. A protože v Brně je opravdu letos zima jen podle kalendáře, chystám pohory, návleky, čepici i rukavice vlastně zcela poprvé. Ještě termosku na horký čaj, nějaké to jídlo a něco pro zahřátí a hurá k autobusu - čeká nás noční přejezd.

Etapa první

VeĽký Sokol a Piecky

Po nočním přejezdu a ranním ubytování v ubytovně v Hrabušicích vyrážíme konečně za tichem hor. A ticho je to opravdové, kromě naší skupiny nepotkáváme v horách ani živáčka a většinu cesty si pěkně sami prošlapáváme.

Veľký Sokol (únor 2007)

Roklina Veľký Sokol je nejdelší a nejmohutnější z roklin Slovenského ráje a ukončená je romantickou Róthovou roklinou.

Veľký Sokol (únor 2007)

Sluníčko osvětluje jen horní části skalnatých stěn hlubokého údolí a my šlapeme pěkně jeden za druhým po sněhem zapadaných dřevěných můstcích a šplháme po žebřících až na okraj planiny Glac.

planina Glac (únor 2007)

Tiesňavu Piecky procházíme v protisměru (což v létě při návalu turistů dost dobře nejde), takže občas nezbývá než to raději vzít po čtyřech než někam spadnout. Rozhodně je stoupání směrem vzhůru po zasněžených můstcích jednodušší (a asi si pro příště pořídím trekové hole).

Piecky (únor 2007)

Nakonec nás za všechnu tu námahu odměňuje i počasí s nádherným podvečerním panoramatem Vysokých Tater.

výhled na Vysoké Tatry (únor 2007)

Unavená těla příjemně zrelaxujeme v termálních venkovních bazénech popradského Aquaparku. Ti aktivnější testují tobogan, ti ostatní raději obsazují masážní trysky v tom nejteplejším bazénu. Kombinace geotermální vody 36°C teplé, prosvětlených bazénů, noční tmy a spousty páry působí opravdu blahodárně na celé tělo.

Etapa druhá

Suchá Belá - Kláštorisko - Sokolia dolina

Snídaně z vlastních zásob, zaplnit termosku horkým čajem, pořádně přichytit návleky a je tady další pěší výšlap jednou z nejromantičtějších tiesňav - čeká nás Suchá Belá a Okienkový vodopád.

Suchá Belá (únor 2007)

Pauza, čaj či pivo a kapustová polievka v restauraci na Kláštorisku - zde se dělíme do dvou skupin. Náročnější i časově bude okruh přes Sokolí dolinu, méně náročný je Kyseľ.

Kláštorisko (únor 2007)

Okruh přes Sokolí dolinu začíná prudkým sestupem do údolí Bieleho potoka, ale naštěstí je zde sněhová pokrývka rozměklá sluncem, protože jinak si nedokážu představit, jak bychom se dolů ve zdraví dostali...

Biely potok (únor 2007)

Údolí Bieleho potoka s dřevěnými chodníky nad potokem je opravdu kouzelné, ale nás čeká zejména Sokolia dolina, jedna z nejdivočejších, s více než 80 m dlouhou soustavou žebříků, můstků a stupaček kolem vodopádů s názvy Bočný, Skalný, Závojový a Vyšný. Rukavice jsou po takovém výstupu skrz naskrz mokré, ale rozhodně ta námaha stojí za to!! Nahoře začíná hustě chumelit a taky se brzy začne stmívat. Zkratkou k Podliesku už šlapeme celkem za šera.

Sokolia dolina (únor 2007)

A večer nás čeká "večírek" s kytarou. Zatápí se v krbu a na stůl se vytahují zásoby z báglů a paní domáca přináší obrovský hrnec svařáku... Do rána se ale nezpívá, únava dělá své. Má poslední myšlenka před usnutím je samozřejmě o tom, zda-li se vůbec zítra dokážu přinutit pohnout :-))

Etapa třetí

Prielom Hornádu - Tomášovský výhled

Za "normální" zimy se chodí přímo po hladině zamrzlého Hornádu, ale my museli samozřejmě klasicky po turistickém chodníku. Led byl jen v zátočinách a rozhodně by nás neudržel... V kaňonovitém údolí nás čekalo několik kovových můstků a lávek, spousta řetězů v exponovaných skalních stěnách, hromada stupaček a taky nějaké ty dřevěné lávky.

Prielom Hornádu (únor 2007)

Nádherným panoramatem Vysokých Tater jsme se z Tomášovského výhledu v neděli odpoledne se Slovenským rájem protentokráte rozloučili.

Tomášovský výhled (únor 2007)

Co závěrem? Z hlediska náročnosti se jedná o zájezd, který zvládne průměrně zdatný člověk, jež alespoň občas aktivně provozuje turistiku nebo rekreační sport a vždy byla k dispozici i varianta snazší. Stravování si zajišťoval každý sám a k dispozici byla kuchyň i s nádobím. V ubytovně bylo teplo i teplá voda, ale žádný extra komfort - vícelůžkové pokoje, poschoďové postele a minimum místa či soukromí. Prostě pro pravověrné, vícehvězdičkovými hotely nerozmazlené turisty!

Za některé z fotografií děkuji Milanovi a tímto jej i zbytek jeho přátel zdravím. Třeba se zase někdy někde zatouláme na stejné místo...

AKTUALIZACE: Na stejný zájezd jsme se v roce 2008 vypravili celá rodina :-)