Český ráj - 5.-12.8.2006

...skály, skály a zase skály...

Letošní rodinnou dovolenou na pronajaté chalupě jsme samozřejmě plánovali dlouho dopředu. Po několikadenním brouzdání v internetových ubytovacích databázích jsme si nakonec vybrali chatu v Blatech poblíž Prachovských skal. Možná nás mělo varovat již to, že muž na mobilu uvedeném na stránkách nám nedokázal říct, které termíny jsou volné a dal nám mobil na manželku?! Možná nás mělo varovat i to, že stránky v červnu přestaly fungovat (což je i důvod proč jim nemohu tady udělat "reklamu")?! Naštěstí jsem to telefonní číslo měla na kousku papíru v šuplíku... Možná i počasí nás chtělo varovat - po tropickém červenci předpovídali pro tento týden déšť, přeháňky, zataženou oblohu a teploty kolem 20°C.

Jenže takhle velkou rodinnou akci s dlouho dopředu domluveným termínem vyhovujícím 11 lidem těžko měnit...

Mraky se couraly až po zem, když jsme projížděli okrajem Vysočiny směrem na Hradec Králové. A samozřejmě, že se přidal nakonec i ten déšť.

Chata na první pohled nevypadala zle. Ale už po chvíli jsme názor změnili. Byla velká a prostorná a dokonce s garáží pro tu naši plechovku, což bylo jediné plus a my tím pádem nemuseli sundávat držáky na kola, aby nám v tom deštivém počasí nezrezivěly. K čemu je však prostor, když si nemáte kam odložit? Žádný věšák na bundy, žádný prostor pro boty, žádná polička v koupelně vhodná pro hygienické potřeby, polámaný věšák na ručník a samozřejmě žádný věšák na utěrky v kuchyni. Televize bez antény jen se satelitem, tj. bez možnosti poslouchat české programy. Rozbitá konvice kávovaru, nefunkční vysavač... vyviklané zásuvky, kapající kohoutky, akumulačky s nefunkčním ovládacím kolečkem, všude slabé žárovky nesmyslně umístěné (na čtení jsme mohli rovnou zapomenout), žádná varná konvice, zámek v garáži "na heslo" a jediný klíč od hlavních dveří a taky "ukázková" kola (tři kola k dispozici nabízeli na www stránkách) - to první mělo prasklé lanko brzdy, druhému chyběl ventilek (naneštěstí ten klasický, takže náš náhradní nešel použít) a to třetí mělo zcela ztuhlý řetěz, prostě této chatě zcela chyběl šikovný údržbář a majitelům šlo jen rychle o peníze!! A všude plno prachu, pavučin a chcíplých much. Úplně bych zapomněla na "gril" - podivnou černo-mastnou zapatlanou příšernost plnou vody na terase. A kuchyňka v této "prostorné" chalupě byla ta nejprťavější místnůstka bez slušného osvětlení. A ještě jedno varování - nejbližší obchod byl něco přes 3 kilometry ve vedlejší vesnici a nabídka jídel v rozumné cenové relaci v místní hospodě byla opravdu mizivá. A což takhle nějaká ta zahrada pro posezení?? Ani náhodou...

Ale nějak jsme se s tím samozřejmě poprali. ČT1 jsme chytili na vlastní anténku a večer si pouštěli divX filmy přes notebook do televize. Ztuhlý řetěz kola namazali přes noc asi tak půllitrem motorového oleje a v druhém vyměnili celou duši. I v té kuchyňčičce jsme nějak navařili, abychom nakrmili 9 hladových krků. Ale cena 10 000Kč nás bude asi ještě dlouho strašit :-((

Výlet první

Prachovské skály

Prachovské skály byly k nám nejblíž. Stačilo obejít penzion Diana a obejít rybník Pařez (rekreační středisko stejného jména zdá se má svou slávu už dávno za sebou a ani tady se levně a dobře nenajíte, rybník je zelený a koupaliště nefunkční!!).

Několik metrů od silnice spojující Pařezskou Lhotu a Blata, se zvedá pískovcová skála, na níž stával skalní hrad, pro tvar skály zvaný Pařez. Historické prameny se poprvé zmiňují o tomto hradu k r. 1403, kdy byl jeho majitelem Jan z Pařezu, ale již za Ctibora z Pařezu v r. 1430 byl již hrad zříceninou.

Červená turistická značka nás vede mezi skalami ke koupališti, pojmenovaném po bájném strážci a ochránci Prachovských skal Pelíšek. I dnes tam stojí jako jeho strážce plastika ducha Pelíška z roku 1939. K Turistické chatě, hlavnímu východisku Prachovských skal, je to jen asi jeden kilometr a zde chtějí za vstup zaplatit - 50Kč za dospělého, 20Kč se slevou pro důchodce, studenty a ZTP (a za případnou úschovu jízdního kola 30Kč). Ale každopádně je to naše nejznámnější skalní město a nesmí se vynechat! K dispozici jsou dva okruhy - žlutý o délce 1,5 km a zelený o délce 5 km a na návštěvníky čeká spousta vyhlídek, úzkých soutěsek a především nekonečných schodů :-((. Ale zvládla je i naše babička!!

A svíčková na smetaně v Turistické chatě byla tou nejlepší tečkou na závěr povedeného výletu.

Výlet druhý

Trosky a Hruboskalsko

Na Trosky vyrážíme autem a jejich charakteristická silueta je nepřehlédnutelná zdaleka. Hrad maximálně využíval přírodního terénu - na strmých čedičových skalách sopečného původu vyrostly dvě věže. Na vyšším vrcholu věž Panna, která je čtyřboká. Na nižším vrcholu pak pětiboká věž Baba. Jádro hradu bylo vesměs dřevěné a tvořily ho paláce. Stavebním materiálem byl převážně čedič, pískovec a dřevo.

Prohlídka za 40Kč je individuální a mnoho času nezabere. S výjimkou dvou vyhlídek zde toho moc není, ale obě vyhlídky za návštěvu rozhodně stojí. Aehrentálská vyhlídka pod Pannou je původní, ale schodiště na Babu je přístupné až od roku 2000. Baba se tyčí do výšky 47 metrů nad úroveň terénu vlastního hradu a díky novému schodišti a vyhlídkovému ochozu uvnitř věže nabízí opravdu nádherný pohled do okolí.

Zámek Hrubá Skála stojí na pískovcových skalách, nad Sedmihorkami a Podhájem, s nimiž je spojen ”Myší dírou”. Jenže po druhé světové válce byl zámek přeměněn na rekreační středisko ROH a nyní slouží areál zámku jako hotel a restaurace (oboje příšerně drahé...). Takže pro turisty je přístupné pouze nádvoří a vyhlídková věž a společnost OREA zde vybírá vstupné 25Kč!!

Myší dírou jsme se dostali na počátek skalního města (celkem s více než 400 věžemi, dosahujícími výšek až 55) a po cca 300 metrech k Adamovu loži, dutině v pískovcovém bloku ve skalní soutěsce s reliéfy z 18. století. Nejen zub času, ale i turisté Adamovo lože ničí. Takže krásu široké pohovky vytesané ve skále, pod níž se choulí dva lvi (dnes již jako všechny ostatní reliéfy těžko rozeznatelní) je možno vidět již jen na starých fotografiích. Stezka pokračuje na Mariánskou vyhlídku, považovanou za nejkrásnější vyhlídku v Českém ráji s nádherným výhledem na Hrubou Skálu, Trosky a Kozákovský hřbet. Kousek pod ní značka pokračuje přes symbolický horolezecký hřbitov, kolem několika pramenů a nakonec končí na hradě Valdštejn. V rámci prohlídky jsme zhlédli šermířskou ukázku i vyprávění hradního kastelána nejen o sochách na přístupovém mostě, ale i o obraze s tváří Karla Hynka Máchy.

Škoda jen , že jsme nějak pozapomněli odbočit na Kopicův statek s nádhernou lidovou plastikou sv. Jiří a s reliéfy vytesanými do skály.

Výlet třetí

Valečov, Drábské světničky a hrad Kost

Zřícenina skalního hradu Valečov stojí na pískovcové skále a tyčí se nad obcí Boseň nedaleko od Mnichova Hradiště. Kamenná stavba se musela zcela přizpůsobit tvaru temene kolmého útesu. Hrad vyrostl v polovině 14. století, částečné byl užíván ještě v 18. století a skalní pískovcové světničky dokonce ještě na začátku 20. století sloužily jako příležitostné obydlí pro chudší obyvatele z okolí.

Červená značka nás vede přes Klamornu (skalní hrad, z něhož jsou dnes patrny čtyři světničky a cisterna 5 m hluboká) a několik výhledových míst a kolem bývalého Píčova statku k našemu dnešnímu hlavnímu cíli - do Drábských světniček. Volně přístupná lokalita, zřícenina skalního hrádku z konce 13. století zahrnuje osmnáct prostor vytesaných ve skalách, které byly v minulosti propojeny dřevěnými mosty a ochozy (dnes jsou samozřejmě ze železa). V podstatě to jsou čtyři velké a tři menší skalní bloky oddělené od sebe úzkými štěrbinami a průrvami a od ostatního území hlubokou úžlabinou. Celý objekt hradu svědčí o tom, že jeho stavitelé velice dovedně využili možnosti, které jim poskytovala jeho poloha, a vytvořiti pevnost, která byla před zdokonalením střelných zbraní prakticky nedobytná. Ovšem téměř neřešitelnou otázkou zůstává, v které době a komu hrad sloužil.Z teras na mohutných skalních blocích je krásný rozhled pro všechny, kdož se nebojí výšek. Model středověké podoby Drábských světniček je k vidění v muzeu na zámku v Mnichově Hradišti.

Při cestě zpátky na parkoviště nevynecháváme Mužský (463 m) - vrchol s kruhovým rozhledem a vojenským památníkem připomínající prusko-rakouskou válku v r. 1866, neboť v blízkosti Mužského bylo stanoviště rakouských dělostřelců.

Kost - jeden z nejkrásnějších gotických hradů v Čechách si navzdory četným přestavbám zachoval původní siluetu s hranolovou Bílou věží a menší válcovou věží Lidomorkou. Prohlídkové okruhy zavedou návštěvníky do historických interiérů s rodinnými portréty Kinských a dobově vybavenou renesanční kuchyní, druhá část expozice se zabývá trestním právem v 16.-18. století. Ale na náš vkus je zde trošku moc přelidněno. A "dobře vypečené klobásy" jsou v podstatě nezdravě připálené...

Výlet čtvrtý

Maloskalsko a rozhledna Kozákov

Nedaleko obce Besedice se nachází skalní bludiště zvané Kalich – Chléviště (název vznikl podle toho, že sem za dob válečných nájezdů vesničané ukrývali svůj dobytek, aby jej ochránili před procházejícími vojsky). Skály byly za protireformace útočištěm pronásledovaných nekatolíků. Ve skalách, uprostřed pěti roklí, se nachází sluj, ke které se vine cesta procházející roklemi a skalními rozsedlinami. Traduje se, že Čeští bratři v dobách svého pronásledování ve sluji vytvořili modlitebnu. Nad kamenným oltářem na jejích stěnách je napsán úryvek z Kšaftu J.A.Komenského a verše o Kralické bibli.

V západní části bludiště je několik vyhlídek do kaňonovitého údolí řeky Jizery, Malou Skálu, zříceniny hradů Vranov a Frýdštejn, rozhlednu na Kopanině (657 m n. m.) severně od Frýdštejna, Ještěd, Bezděz či Drábské světničky. Hořákova a Husníkova vyhlídka patří právem k nejkrásnějším na Maloskalsku.

Vrch Sokol (562 m n. m.) nese název české tělovýchovné organizace. Poblíž se vypínají dvě osamělé skalní věže - menší Hodánka a Tyršova skála s reliéfem zakladatele Sokola. Na vrcholu je upravená vyhlídková plošina. Po značené odbočce dorazíte na čedičovou skalku, které se říká Masarykova vyhlídka. Naskytne se vám úžasný pohled na Suché skály, Černou studnici a při dobré viditelnosti i hřbety západních Krkonoš. A to vše lze snadno obejít po žlutě značené okružní cestě z Besedic, kde je velké parkoviště a bufet.

Kozákov (744 mnm) je nejvyšší hora Českého ráje, Pojizeří a Podkrkonoší. Od prosince 1994 je zde přístupná nově vybudovaná rozhledna. Veřejnost má přístup na ochoz pro turisty ve výšce 24 metrů se 124 schody. Celková výška věže je 40 metrů (věž slouží též armádě ČR). V sousedství rozhledny je také turistům k dispozici turistická Riegrova chata, která zde byla vystavěna v r.1928 a nedávno rekonstruována. Z vrcholu je ideální kruhový výhled, za krásného počasí až na čtvrtinu Čech!! Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory, České středohoří, Český ráj a Orlické hory jako na dlani. Kozákov je zároveň znám jako tradiční naleziště polodrahokamů a upoutávek na broušení, prodej či výstavy kamenů je zde plno.

V obci Rovensko pod Troskami se nachází zvonice z roku 1630. Její 3 "rebelantské" zvony jsou upevněné vzhůru nohama (srdcem vzhůru) a zvoní se na ně šlapáním. Obrácení zvonů bylo trestem za vzpouru rebelantů v roce 1629, kdy jejich zvonění bylo signálem k povstání proti násilné rekatolizaci. Chvíli trvalo, než jsme se dočkali příchodu průvodkyně, ale nakonec jsme si za 30Kč vše prohlídli pořádně zblízka. Škoda, že v klidu - stejně si nedokážeme představit, jak ty obrovské a těžké zvony dokáží zvoníci v té výšce ovládat. Pro turisty se totiž zvoní o svátcích a v neděli a my zde byli naneštěstí v pátek.

Výlet pátý

aquapark Babylón v Liberci

Největší krytý zábavní komplex v České republice nabízí na více než 30 000 m2 aquapark, lunapark, muzeum zábavného poznávání, kasino, bowling a nákupní městečko doplněné řadou restaurací, kaváren, barů a vináren. Kluky zajímá samozřejmě především aquapark a tobogány. Celodenní vstupenka však stojí 290Kč - všichni naši kluci mají nad 140cm :-(( , takže návštěva něčeho takového pořádně provětrá peněženku. A zásluhou deštivého počasí mělo podobný nápad, jak strávit den, dalších tisíc lidí...

Výlet pátý

bojiště Chlum 1866

Dne 3. července 1866 se u Hradce Králové střetla rakouská a pruská vojska v rozhodující bitvě rakousko-pruské války (bitva na Chlumu, také označována jako bitva u Hradce Králové, či u Sadové) o vedoucí postavení v německých zemích. V jedné z největších bitev 19. století Rakousko drtivou porážkou postoupilo toto vedení pruskému království, které tak nastoupilo cestu "železem a krví" k císařství. Bitvy se zúčastnilo téměř půl milionu vojáků a bylo v ní zabito, zmrzačeno, pohřešováno a zajato na 50 000 vojáků. Co do počtu zúčastněných vojsk a výsledných ztrát je největší generální bitvou, která kdy byla na našem území svedena. V této válce již o vítězství nerozhodovaly jen početní stavy armád, nýbrž i technická převaha moderních zbraní a kvalita fungování rozsáhlých velitelských štábů té či oné strany. K drtivému vítězství přispěla nejen strategická zdatnost pruského velení, ale také použití pušek tzv. zadovek ( jehlovek ), které se nabíjely snáze a rychleji zezadu. Frekvence střelby tak byla 3-5x rychlejší než u rakouských předovek nabíjených zpředu hlavní. A zatímco pruský pěšák mohl nabíjet svou pušku vleže, musel rakouský pěšák při nabíjení své pušky stát a stával se tak velmi výhodným terčem pro pruského střelce. Výraznou roli tu sehrály nové vynálezy jako železnice či telegraf a také cílená politická propaganda. Vůbec poprvé začal během bojů v našich zemích aktivně působit např. Červený kříž... Blesková prusko – rakouská válka v roce 1866 se stala první válkou “moderní” doby se všemi důsledky, které to s sebou přináší.

Téměř ihned po skončení válečných událostí bylo zahájeno budování četných pomníků a památníků bitvy a rozvinula se všestranná péče o ně. V centrálním prostoru bojiště bylo v roce 1936 vybudováno válečné muzeum, které v současnosti představuje ve své expozici výzbroj a výstroj všech armád zúčastněných v této druhé největší vojenské bitvě 19. století. Památková zóna zahrnuje území, na kterém jsou rozmístěny více než čtyři stovky pomníků, individuálních hrobů i hromadných pohřebišť. Původní rozhledna z roku 1899 sloužila návštěvníkům bojiště 100 let. Na jaře roku 1999 byla demontována a na jejím místě byla postavena nová ocelová konstrukce trubkové příhradové věže vysoké 56 metrů o celkové hmotnosti více než 63 tun. Ve výšce 35 metrů, tedy o 11 m výše, než byl ochoz staré rozhledny, je umístěna vyhlídková plošina o velikosti 6,9 m x 6,9 m a šířce lávky 1,3 m. Výstup na vyhlídkový ochoz a sestup umožňují dvě nezávislá lomená osmiboká schodiště o šířce 0,7 m (rozhledna je otevřena od dubna do října od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin, vstupné 10 Kč).

Zajímá vás problematika roku 1866? Spoustu informací lze získat také na stránkách http://www.1866.cz či zejména o bitvě u Sadové http://www.sweb.cz/sadova1866