Řeka Morava - 28.-31.7.2006

...podél řeky Moravy od pramene téměř až k Dunaji...

Tento výlet jsme plánovali už zjara, ale pro dlouhou zimu a hlavně množství sněhu na horách jsme jej odložili. Původně jsme chtěli sjet na kole od pramene Moravy údolím kolem Moravy, ale nakonec jsme tuto variantu zavrhli. Vrchol Králického Sněžníku je vhodnější pro pěší turisty a vláčení naložených kol několik kilometrů přes šutry nás nijak nelákalo. Ani se stanem jsme se tentokráte nechtěli vláčet, takže telefonicky jsme si dva dny předem rezervovali ubytování pod střechou a vyrazili v pátek s koly "rychlíkem" z Brna na sever Moravy. "Rychlík" více stál než jel, takže nám samozřejmě spěšný vlak z Olomouce do Jeseníku v Olomouci ujel. Naštěstí jel ještě osobák, takzvaně "přímý" do Hanušovic. Přímý tedy byl, to jo, ale v Šumperku stál na prázdném nádraží půl hodiny. Nenabíral zpoždění - přesně to odpovídalo jízdnímu řádu... No prostě než jsme dorazili po kolejích z Brna do Starého Města pod Sněžníkem, strávili jsme ve vlaku a na nádraží 6 hodin a zaplatili 2x138Kč za sebe a 2x3x20Kč za bicykly :-(( Při každém přestupu se totiž platí za jízdní kolo znovu!!!

Využili jsme značení tzv. Moravské cyklostezky od chvíle, kdy začíná kopírovat v Hanušovicích tok řeky Moravy (vede po trase Mikulovice - Horní Lipová - Hanušovice - Vitošov - Litovel - Nemilany - Chropyně - Otrokovice - Ostrožská Nová Ves - Rohatec - Tvrdonice - Břeclav) a informace a mapky ze stránek www.Cykloserver.cz. Existuje i tištěný průvodce, ale stažené mapky v černobílém tisku byly naprosto postačující.

Etapa první

ze Starého Města pod Sněžníkem do chaty Návrší

Staré Město p/S (ČD) - Stříbrnice - Návrší (tur. chata)

Nabíráme první metry směrem nahoru a trošku máme obavy, aby nám rezervovaný pokoj drželi i přes to zpoždění, které jsme ve vlaku nasbírali. Naštěstí to byly obavy zbytečné a i večeři jsme dokonce ještě dostali. Chata je ve výšce 890 m n.m. a je z ní nádherný výhled směrem k Pradědu. Nocleh v jednoduše zařízeném pokoji a se společnou sprchou na patře nás stál na osobu a noc pouhých 135Kč.

Etapa druhá, pěší

Z Návrší na vrchol Králického Sněžníku

Návrší - pramen Moravy - Králický Sněžník (1424 m) a zpět

Kola jsme nechali odpočívat v garáži chaty a vyrazili hodně brzy po ránu pěšky. Nejprve po žluté (ta by byla i sjízdná) a pak po červené (ta už by byla sjízdná jen na začátku). Lesy jsou zde momentálně hodně vykácené, takže výhledům do krajiny nic nebrání.

Výstup je pohoda (však je to taky jen 6 km) a za chvíli jsme nahoře. Slůně - znak Králického Sněžníku, zbytky bývalé Liechtensteinovy chaty, ledový pramen Moravy, zbytky staré rozhledny úplně na vrcholu na polské straně... Výhled do všech světových stran, jen ta oblačnost od západu vůbec nevypadala dobře :-((. Dolů to jde samozřejmě rychleji a protože čas pokročil, potkáváme již spousty pěších turistů mířících k vrcholu. Nás ale čeká ještě cykloetapa...

Etapa třetí

Z Návrší do Mohelnice

Návrší (chata) - Vojtíškov - Hanušovice - Bohdíkov - Bohutín - Bludov - Leština - Bohuslavice - Mohelnice (kemp)

Ještě před polednem vyrážíme po cyklostezce k Vojtíškovu. Záčátek je báječný - přímo po vrstevnici a po krásném asfaltě. Pak mizí asfalt a začíná se střídat klesání se stoupáním. Nejhorší jsou odvodňovací kanály napříč cesty... A že jich tady je... Ani ten závěrečný sjezd si člověk vůbec neužije. Ve Vojtíškově dáváme pauzu u bufetu z obytného přívěsu s grilovaným cigárem a pak už svištíme dolů k Moravě.

V Hanušovicích zjišťujeme, že nejkratší cesta pro automobily do Šumperka je uzavřená a objížďka vede zrovna tou naší cyklotrasou podél řeky. Šlapeme do pedálů, ale řeku moc často nevidíme a v Bohutíně se dokonce odkláníme od řeky přes kopec. Hlavně že nemusíme vytahovat mapu na každé křižovatce, cykloznačení zde celkem ujde. Škoda jen, že v restauraci v Bludově u zámku nabízí jen utopence.

Bouřka se nás snaží dohnat, ale nakonec to do mohelnického autokempu stíháme v pohodě. Rezervovali jsme si prťavou dvoulůžkovou chatičku a nocovali jsme v ní i s bicykly. Přece je nenecháme na dešti!! Cena byla tentokráte 220Kč za chatičku + 2x10Kč poplatek městu, ale pohodlí opravdu žádné!!

Etapa čtvrtá

Z Mohelnice do Napajedel

Mohelnice (autokemp) - Moravičany - Nové Mlýny - Nové Zámky - Litovel - Horka nad Moravou - Olomouc - Dub nad Moravou - Tovačov - Zářičí - Chropyně - Kroměříž - Kvasice - Otrokovice - Napajedla (autokemp Pahrbek)

Obchůdek na mohelnickém náměstí nám vylepšil snídani a vyrážíme. Zde začíná Litovelské Pomoraví - v okolí přirozeně meandrující řeky Moravy projíždíme zachovalými lužními lesy (pro jistotu nastříkaní repelentem). Cestou zahlídneme pár vodáků a spousty cyklistů. Škoda, že nemáme tolik času, abychom si prohlédli všechny zajímavosti této oblasti. Vynecháváme Hanácký skansen v Příkazech, Bílou Lhotu, hrad Bouzov, Javoříčko i Mladečské a Javoříčské jeskyně a držíme se Moravské stezky. Litovel bychom rozhodně nenazvali hanáckými Benátkami, ale kamenný most přes řeku Moravu (zřejmě z roku 1592 a je tak nejstarším kamenným mostem na Moravě a po Karlově mostě v Praze a mostě v Písku i třetím nejstarším funkčním kamenným mostem v České republice) mají rekonstruovaný velice hezky.

Před Olomoucí u nádrže Poděbrady jsme stezku ztratili a trochu zabloudili. Nakonec jsme se tedy v mezích možností drželi Moravy a úspěšně projeli městem směrem na Tovačov. S větrem v zádech to pak svištělo velice hezky. Vyfotit chrám v Dubu nad Moravou, památník bitvy v roce 1866 před Tovačovem, zámek v Tovačově a sníst oběd v hospůdce u autobusového nádraží...

A opět lužní les a asfaltky do pravých úhlů...

V Chropyni čepujeme místní minerální vodu, Kroměříž opět jen projíždíme bez podrobné prohlídky zámku a zahrad a u Otrokovic opět bloudíme. Moravská stezka zde vede po hrbolaté a zarostlé pěšině kolem řeky a nám se tomu nechce ani věřit. Při mírně zvednuté hladině řeky se přece musí podjezd pod železniční tratí zalít vodou či pořádně rozbahnit! Ani značení v Napajedlech není přehledné.

Ale ten nejhorší zážitek dne nás teprve čeká. V autokempu Pahrbek nám bez problémů dva dny předem telefonem zarezervovali chatičku, ale ono se není čemu divit. Moc plno tu není. Věřili byste tomu, že ješte dnes najdete v kempu uzamčené umývárky s tím, že se otevírají mezi 18:00 a 22:00 a pak ráno mezi 7:00 a 10:00?? Ale vrcholem všeho jsou motokáry na parkovišti. O klidu, tichu a pohodě si můžete nechat jen zdát!!! Místní puberťáci jezdí a jezdí a jezdí... A pokud nejezdí, poslouchají "hudbu"... A ani slepé rameno Moravy ke koupání neláká (a podle internetu je zde koupání hygieniky zakázáno ). Pro přespání použitelné, ale být tady celou dovolenou, asi se zblázním. A cena? 340Kč za dvoulůžkovou chatičku!

Etapa pátá

Z Napajedel do Bzence

Napajedla (autokemp) - Spytihněv - Babice - Staré Město - Uherské Hradiště - Kostelany - Nedakonice - Moravský Písek - Bzenec (ČD)

Motokáry naštěstí jezdily jen do 22:00 a pak už byl klid. Aspoň, že je zde otevřený ráno obchůdek.

U Spytihněvu odbočuje Baťův kanál na první kanálový úsek. Prohlížíme si plavební komoru, občerstvení a půjčovnu. Ale je zde zcela liduprázdno. Nevím jak koho, ale nás plavba po téhle špinavé "vodě" mezi zarostlými břehy se spoustou komárů a podobné havěti rozhodně neláká. Možná nás přesvědčí někdo o opaku, ale nám připadá, že veškeré peníze za obnovu kanálu byly v podstatě zbytečnou a nevratnou investicí. Už jsme dříve projížděli kolem Baťova kanálu u Strážnice a ani tam to nebylo lepší. Loď plovoucí po kanále jsme nezahlídli ani tam a ani letos tady.

Za Babicemi opět kufrujeme. Když o tom přemýšlím zpětně, nejspíš někdo ten rozcestník pootočil. Do Starého Města u Uherského Hradiště tedy přijíždíme mezi automobily a kamiony. Zde nás ovšem místní hned upozorňují, že zde se po silnici nejezdí a tak jedeme (jako ostatně všichni místní) po chodníku a u mostu přes Moravu se opět napojujeme na Moravskou cyklostezku. Jinde nám cedulky chyběly, zde jsou všechny dvojitě!!! Nestačíme zírat. Dvě pro jeden směr, dvě pro opačný směr. Čtyři drahé tabulky na jednom sloupu...

Před Kostelany ale zíráme ještě víc. Tohle má znamenat co?? Nutno podotknout, že my přijeli od Uherského Hradiště :-((

V Kostelanech projíždíme po historickém mostě a opět nás značky nás vedou nesmyslnou objížďkou přes obec.

Za Nedakonicemi, bývalým významným centrem moravských husitů, nás značka pro změnu vede přes lužní les. Cesta je to úděsná. Sypaná rozdrcenýma cihlama a nás to přestává bavit. Křižujeme to tady po nekvalitních cestách přes pole sem a tam a v mapě to vůbec neodsejpá... možnost oběda žádná... odpočivadla žádná... jednou jsou šipky duplicitně, podruhé z nich na sloupu zůstává jen kovový pásek... buď je někdo špatně věší nebo s nima někdo točí...

Ač jsme to původně plánovali až k Břeclavi, jednohlasně se rozhodujeme pro výrazné zkrácení přes Moravský Písek (konečně restaurace s teplou kuchyní) do Bzence, kde výpravu končíme na nádraží.