Velký okruh Tureckem 12.5.- 4.6.2006

poprvé mimo Evropu

 

Brno - Bratislava - Bělehrad - Sofie - Edirne - Istanbul - Bogazköy - Göreme - Zelve - Derinkuyu - Ihlara - Demirkazik - Kahta - Sanliurfa - Anamur - Köprulü - Aspendos - Termesos - Kekova - Olympos - Myra - Pamukkale - Efes - Pergamon - Trója - Gallipoli - Edirne - Sofie - Bělehrad - Bratislava - Brno

 

Tři týdny na cestách s Kudrnou zemí, jejíž dnešní území patří k nejstarším kulturním oblastem světa. Zemí rozkročenou na dvou kontinentech. Zemí střetů názorů, náboženství a civilizací a zaniklých mocných říší. Zemí boje demokracie s islámským fundamentalismem. Zemí úchvatných stavebních památek a přírodních útvarů.

 

1.+ 2. den

Autobusem z Brna přes Bratislavu, průjezd Maďarskem, Srbskem a Bulharskem se zastávkou v Plovdivu. První střetnutí s pravoslavnou církví, první střetnutí s prvky turecké architektury, první mešita. A první studená noc :-)

 

3. den

Po zdlouhavém odbavení s razítky v pase a s vízem pro Slováky na bulharsko-turecké hranici jsme konečně dojeli do prvního historického tureckého města - do Edirne. K turecké měně jsme se nedostali - banky byly samozřejmě v neděli uzavřené, ale prohlídli jsme si to nejlepší, co město nabízí. Takže poprvé v mešitě - vyzout boty, protože jsem žena, tak zahalit vlasy a jestlipak jsou mé kalhoty pod kolena dostatečné?? Byly :-) Pro boty byly uvnitř police, a pro ty nedostatečně oblečené jsou k dispozici i šátky či dlouhé hábity.

Edirne Edirne

Edirne

Mešita Selimiye byla postavená největším stavitelem mešit všech dob, Sinanem, pro sultána Selima II Ukrutného. Se svými 999 okny, kopulí o průměru 31,3m a čtyřmi štíhlými minarety patří k nejkrásnějším osmanským mešitám ve světě. Hned naproti stojí mešita Eski Camii neboli Stará mešita, nejstarší osmanská stavba ve městě a krytý bazar.

4. den

A konečně Istambul, největší město Turecka. Modrá mešita (mešita sultána Ahmeda), Aya Sofia, Palác Topkapi, Cisterna Yerebatan, Velký bazar, mešita Sulejmana Nádherného, Galatská věž, hradby... Jak vše vměstnat do jednoho dne??

 

Po noci v místním kempu ozvláštněné neustálým troubením tureckých řidičů (zrovna prý vyhráli nějaký fotbal...) začínáme s prohlídkou na hipodromu. Byl založený r. 203 Septimem Severem, býval městským hřištěm, kde se konaly vozatajské závody a veřejné slavnosti. Do současnosti se zde zachovaly 3 monumenty: 25 m vysoký egyptský obelisk z dob vlády Tutmose III. (1490-1438 př.n.l.), rovněž do Istanbulu dovezený Hadí sloup, postavený kdysi v Delfách na počest vítězství 31 řeckých měst nad Peršany r. 479 př. n. l., a Konstantinův sloup ze 4. století původně pokrytý pozlacenými bronzovými deskami.

 

Hned vedle je vstup do areálu tzv. Modré mešity. Postavil ji architekt Aga pro sultána Ahmeda I. v letech 1609-1616. Patří k největším osmanským stavbám ve městě a jako jediná je obklopena šesti minarety. Název dostala podle převážně modré dlaždicové výzdoby.

Modrá mešita Modrá mešita

Modrá mešita

O kousek dál stojí nejznámější původně byzantská katedrála a 4. největší chrám na světě, Hagia Sofia (chrám sv. Moudrosti), byl vybudován 10 000 dělníky a 1000 řemeslníky během pouhých 5 let za vlády císaře Justiniána. Po dokončení, dne 27. 12. 537, prý nadšený císař zvolal: „Šalomoune, nyní jsem tě překonal!“ Po dobytí Turky byl chrám přeměněn na mešitu, ale sultán osobně přihlížel, aby nádhera vnitřní výzdoby nebyla zničena, ale pouze zabílena, čímž neurážela náboženské cítění muslimů. Znovu odkryta byla v roce 1934, kdy byla mešita na příkaz prezidenta přeměněna na muzeum. Jenže dnes je pondělí, zavírací den...

Hagia Sofia

Hagia Sofia

Ve městě se nám v bance konečně podařilo vyměnit peníze (1 euro = 1,86 YTL) a odpadla velká starost, jak zaplatit v případě potřeby na WC :-))

Istambul Istambul Istambul

Istambul

A pokračujeme v prohlídce. Na místě bývalého byzantského tržiště nechal sultán Mahmed II. r. 1461 postavit první dřevěnou tržnici. Ta r. 1651 vyhořela a všechny další stavby byly již kamenné. Dnes je pod jednou střechou ve Velkém bazaru soustředěno na 4000 obchodů, z toho 2000 zlatnických krámků. Uprostřed je sloupová hala s patnácti kopulemi, tzv. Starý bazar, ve kterém se prodávají většinou starožitnosti nebo jejich kopie. Okolo této centrální části jsou jednotlivé ulice Nového bazaru rozděleny podle druhu prodávaného zboží. Velký bazar s 11 vstupními branami poskytuje práci asi 20 000 obyvatel.

bazar bazar bazar

bazar

Druhou největší a údajně nejkrásnější mešitou v Istanbulu je Suleymanova mešita z let 1550-1557, tvořící celou malou městskou čtvrť. Celý stavební komplex má rozlohu 4,5 km2. Kromě nádvoří a vlastní modlitebny k němu patří nemocnice, vývařovna pro chudé, stanice pro karavany, lázně, knihovna, medresy, bazar a hřbitov.

Suleymanova mešita Suleymanova mešita Suleymanova mešita

Suleymanova mešita

Cisterna Yerebatan Saray (10 YTL) byla postavena za vlády císaře Konstantina a rekonstruována r. 527 Justiniánem jako největší zásobárna pitné vody pro případ dlouhého obléhání města. V prostoru 141 x 73 m nese klenbu 336 sloupů vysokých 8 m, takže mohla pojmout až 80 000 krychlovým metrů vody. Pohádkový svět starověkého paláce umocňují kamenné hlavy medúzy, barevné osvětlení a neustálé kapání vody. A zima!!!

Yerebatan Saray Yerebatan Saray

Yerebatan Saray

 

Sultán Mehmed II. Dobyvatel nechal v letech 1459-1465 vybudovat na ploše 700 000 m2 palác Topkapi. Jedná se vlastně o komplex staveb různých období, které byly postupně přistavovány. Do paláce se vstupuje Imperiální bránou z r. 1478. Na druhém nádvoří se konaly nejvýznamnější obřady. V Divánu se scházela státní rada každé úterý po ranní modlitbě. Tři stovky místností všeho druhu tvořily v harému svět sám pro sebe. Ženy vybírané pro sultánovo potěšení prý dovedly umění intrik, lstí a pomluv do absolutní dokonalosti. Ve snaze mít na sultána vliv se údajně neštítily ani vražd. 3. nádvoří užíval sultán pro svůj každodenní život. V audienční síni z 15. století konal svá jednání sultán na zlatém trůnu. V přísně střežené klenotnici jsou vystaveny nádherně zdobené zbraně, přílby, svícny, proslulá dýka Topkapi se třemi smaragdy, největší nebroušené diamanty na světě. Svícny z ryzího zlata posázené 6666 diamanty váží každý 49 kg. Zlatem okované trůny jsou osázené smaragdy nebo perlami. Z teras a zahrad 4. nádvoří je nádherný výhled na Bospor a zátoku Zlatý roh. Za 10 YTL bylo možno shlédnout vše s výjimkou harému. Tam se platilo zvlášť a prohlídky byly jen s průvodcem v časových intervalech.

Topkapi Topkapi

Topkapi

Bospor je ta severnější mořská úžina a odděluje Černé a Marmarské moře. Je dlouhá 29 kilometrů a široká 4 kilometry. Úžina je překlenuta pomocí dvou mostů, které jsou využívány pro potřeby silniční dopravy. Starší z mostů byl uveden do provozu roku 1973 a jedná se o visutý most a druhý most byl dostavěn roku 1988. Ale dnešnímu množství aut už to stěží stačí. Ale jsme v ASII!!!

5. den

Po celonočním přejezdu se probouzíme v oblasti střední Anatolie u vesnice Bogazköy. Stávalo tu hlavní město Chetitské říše nazvané Chattušaš. Právě v Chattušaš byly nalezeny dokumenty psané chetitštinou, kterou rozluštil Bedřich Hrozný. Přes značný vliv času obdivujeme zbytky někdejších paláců, hradeb, vstupních bran a chrámů svědčící o vyspělém stavitelství. Nejznámější jsou asi zbytky bran, po stranách zdobené lvy. Originály zdobí přední světová muzea a zdejší kopie moc neodolávají drsnému klimatu a lvy už moc nepřipomínají. Na nejvyšším vrcholu města se nachází Brána sfing, která byla součástí 70 metrů dlouhého tunelu vedoucí z vnitřní strany hradeb na vnější.

Chattušaš Chattušaš

Chattušaš

Svatyně pod širým nebem o 3 km dále se jmenuje Yazilikaya (Mluvící kámen) a pochází ze 14.-13. stol. př. n. l. Zdejší kamenné reliéfy jsou originály a lze si je i osahat. A všudepřítomní obchodníci jsou neodbytní. Sošky, náramky, náhrdelníky, knížky. Nakonec neodolal asi ani jeden z nás a každý si odnáší nějaký suvenýr. Můj napodobuje chetitský ryton ve tvaru býka.

Yazilikaya

Yazilikaya

6. den

Kappadokie nás přivítala bouřkou a zataženou oblohou. Fotky tedy nebudou úplně super, ale krajina je to přesto nádherná. Kam se člověk podívá, tam nějaká díra :-)).

Kappadokie

Kappadokie

Zhruba před 3 milióny let byla zdejší krajina zasypána popelem ze tří (dnes vyhaslých) okolních sopek. Během let se popel zpevnil a proměnil na snadno erodovaný materiál zvaný tuf. Erozní síla vody a větru za podpory mrazu a opakovaných zemětřesení vymodelovala v tufu přímo pohádkovou krajinu s více než 20.000 skalními pyramidami. Bizardně tvarované skály září nejrůznějšími barvami – od sněhově bílé po jasně červenou. Do měkkých skal si lidé od nepaměti hloubili svá obydlí, chrámy a dokonce i celá podzemní města. Nejvíce otvorů a chodeb po sobě zanechali křesťané, kteří v odlehlých skalách hledali útočistě. Ve skalách byly vybudovány v dobách raného křesťanství kostely, jejichž fresky se v některých dochovaly dodnes. Řada z nich spadá do 9. století a celá oblast je pod ochranou UNESCO.

 

Prohlídku oblasti jsme začali v Göreme, v Open Air Muzeu, zahrnující nejznámější a nejnavštěvovanější oblast skalních kostelů v Kappadokii z 9.- 11. století. K nejzajímavějším kostelům patří Barbara Kilise (Kostel sv. Barbory), jeden z nejstarších v údolí, Elmali Kilise (Kostel s jablkem), nejmladší a nejhezčí, Yilanli Kilise (Hadí kostel)a Çarikli Kilise (Kostel se sandály). Největším kostelem v údolí je Tokali Kilise (Kostel se štítem), který se nachází ještě před vstupem do parku a jehož fresky (život Ježíše a sv. Basila) byly v 60. letech restaurovány. Zajímavý je i Karnalik Kilise (Temný kostel) ve dvou podlažích s freskami Poslední večeře a Ukřižování Ježíše Krista.Ale mnohem romantičtější je procházka okolím některým z mnoha údolí. Před objektivem nepřekáží hordy japonských turistů a zároveň ušetříte (vstupné do muzea bylo 10YTL). A což teprve, když sebou máte "džípíesku" pro snadný návrat do kempu!!

Kappadokie Kappadokie Kappadokie

Kappadokie, Cavusin

Cavusin je vesnice, nad níž je ve skále kostel Sv. Jana Křtitele (5 YTL) a vévodí jí skála, připomínající obrovské termitiště.

Kappadokie

Kappadokie, Cavusin

Pak následuje nevyhnutelná zastávka u Valley of Fairy Chimneys, u nejfotografovanějších skalních "hřibů". Skalní hřiby vznikají podobně jako skalní pyramidy v místech, kde vrstvu měkkého tufu pokrývá vrstva odolnějšího vulkanického materiálu tzv. ignimbritru. Ten pak na věži tufu vytváří klobouky nebo pokličky.

Kappadokie, skalní hřiby Kappadokie, skalní hřiby

Kappadokie, skalní hřiby

V nedalekém Zelve je podobný areál jako v Göreme, ale vstupné je levnější (5 YTL), a především je tady míň turistů. A v "tunelu" se i dospělí vydovádějí jako malé děti.

Zelve Zelve

Zelve

Uchisar je malebné městečko postavené kolem výrazně dominující hory. Skalnatou citadelou se lze vyškrábat (2,5 YTL) až k vrcholu, odkud je nádherný rozhled. Jen o slibovaný západ slunce jsme přišli - slunce samozřejmě zapadlo, jenže obloha byla zatažená po celičký den. A teplota taky není nic moc. Večer jsme vyrazili hledat hospůdku a našli báječnou vytopenou s krbem a jablečným čajem za 1 YTL!! Že by místní tři zmrzlí??

Uchisar Uchisar Uchisar Uchisar

Uchisar

7. den

Počátky podzemního města v Derinkuyu (5 YTL) sahají již do doby Chetitů a podstatně rozšířeno bylo Římany. Je to celý systém chodeb, tunelů umožňující obyvatelům dostat se do bezpečí, větracích šachet, vodovodních kanálů, hospodářských prostor a samozřejmě i obydlí. Cca 1200 prostor!! Je zde 13 podzemních pater, ale může jich být ještě víc. Poslední, které je otevřeno pro návštěvníky, je zatím osmé patro v hloubce 55 m. Není to nic pro klaustrofobiky a méně zdatné - jedná se o úzké chodbičky a schody s vysokými stupni. Jednou z největších prostor podzemního města je kostel v sedmém patře. Je symbolicky vybudován do kříže s několika sloupy, na nichž jsou vyhloubena místa pro olejové lampy nebo svíce. Kostel je široký deset metrů, dlouhý dvacet pět metrů a vysoký tři a půl metru!!

V místní restauraci turecká babka válela těsto a pekla placky, tak jsme neodolali a dali si taky. Byl v tom sýr a petrželka a až dodatečně jsme zjistili, že šlo o typickou tureckou specialitu nabízenou úplně všude, placku gözleme.

 

Následovala krátká přestávka s koupelí v horkých pramenech v kráterovém jezeře sopky Nar. Ale jezero je na pohled docela zelené a rozhodně ne horké. Vlastně ani teplé!! Přesto se koupeme a místní Turci zírají.

jezero Nar

jezero Nar

Ve městě Güzelyurt je také podzemní město, ale čas nám dovolil jen letmou prohlídku s průvodcem, který se nám nábídl u informačního střediska. Prošli jsme částí vesnice původně napůl obydlené Turky a Řeky a prohlídli si původně byzantský kostel přestavěný na mešitu. Bez návalu turistů a bez turistických pozlátek, hospodářské prostory ve skalách stále používané jako chlévy.

Güzelyurt Güzelyurt

Güzelyurt

8. den

Na jihu Kappadokie leží kaňon Ihlara. Červená rokle o délce 14 km je zaříznutá do zvlněné krajiny a do skal jsou opět vytesány skalní příbytky a nespočet kostelíků (přes 100) z XI. až XIII. stol., jejichž výzdoba je díky rostoucímu zájmu neukázněných turistů stále v dezolátnějším stavu. Do údolí existuje několik oficiálních vchodů, kde se vybírá vstupné (5 YTL), ale davy turistů se pohybují naštěstí jen v těsném okolí vstupu u Ihlary a při procházce zbytkem údolím, kudy teče zeleně zbarvená říčka Melendiz, moc lidí nepotkáváme. Želvy jsem sice neviděla, ale přebrodění říčky na oslu, kterým si přivydělával jeden z místních kluků, byl taky skvělý zážitek.

Ihlara Ihlara Ihlara

Ihlara

9. den

Následoval přejezd do pohoří Ala Daglari s nejvyšším vrcholem Demirkazik (3756 m). Údajům z GPS se nám ani nechtělo věřit, pstruží farma, náš základní tábor měl nadmořskou výšku skoro 1600 m!! Naložili jsme si to nejnutnější pro jeden nocleh v horách na záda a vyrazili k pasteveckému tábořišti. Cesta trvala cca 2 hodiny a zvedli jsme se o cca 500 m. Člověk jen nevěděl, zda se má koukat pod sebe nebo kolem sebe. Pod nohama kytek jak na skalce (a všechno to kvetlo) a všude kolem štíty se zbytky sněhu osvícené pozdně odpoledním sluncem. Chvilku to trvalo najít plácek bez kravinců, šutrů a na rovince, ale okolí bylo pohádkové a pramen pitné vody nedaleko.

Demirkazik Demirkazik Demirkazik

Demirkazik

Pohádka ovšem skončila se západem slunce. Na zimu jsme již byli zvyklí z předcházejících nocí, takže jsme automaticky na sebe naskládali všechny vrstvy, co jsme měli k dispozici, ale stádo krav mínilo přenocovat přesně tam, kde jsme nocovali my. Zvuky škubání a přežvykování trávy či kravího vyměšování za tenoučkou vrstvou plátna zrovna neuspávaly a divoké poskoky krav po zakopnutí o stanové šnůry iniciovaly představy o nepříjemném probuzení pod ležící krávou...

10. den

Těm, co hned s rozedněním vykoukli ze stanu, se naskytl opravdu zvláštní pohled. Klid, ticho... a mezi stany polehávající krávy. Stany jsme nechali na místě, protože jsme se vraceli stejnou cestou, a vyrazili nalehko na celkem nenáročnou túru údolím Çimbral až na jeho konec s je nevysychajícím "bezedným" jezerem Dipsiz. Obloha se stále více zatahovala a se stoupající nadmořskou výškou přibývalo sněhových polí. Vystoupali jsme po třech hodinách až do výšky 2960 m a jezero, které mělo být napůl vyschlé, bylo plné sněhové kaše a vrcholky Demirkaziku mizely v mlze...

Demirkazik Demirkazik Demirkazik Demirkazik

Demirkazik

Samozřejmě na pstruží farmě je nutno dát si k večeři pstruha, dešťová přeháňka skončila duhou a ve sprchách začala téci i studená voda. Nikdy dříve jsem si neuvědomila, že pro pohodlné sprchování je třeba spousty věcí - základní předpoklad je samozřejmě přítomnost aspoň jedné sprchy pro celý tábor, následuje rozumná teplota vody (vřelá bez studené je nepoužitelná), sprchová hadice (třebas i bez hlavice), neucpaný odtok, nějaké ty háčky na věci, dveře, jež se dají uzavřít, světlo...

Demirkazik

Demirkazik

11. den

A dlouhý přejezd dále na východ. Z drsných a studených hor konečně do polopouštních oblastí kolem řeky Eufrat. Z oblasti, kde se zelenalo osení, do oblasti, kde kombajny sklízely zralé obilí. Od sněhu k pomerančovníkům. Konečně je možno naházet svetry na dno batohu!!

Karakus Tepesi je hrobka kommagenské královny Isias, manželky Antiocha I. Epiphana (zemřela -36). Mohyla je obklopena sochami zvířat, nejkrásnější a nejzachovalejší zobrazuje orla, podle něhož je místo pojmenováno "černý pták". Nedaleký most Cendere z římských dob postavený za císaře Septima Severa v 2. století n.l. ještě donedávna sloužil běžné dopravě.

12. den

Městečko Kahta není ničím zvláštní (jako ostatně většina tureckých měst) a nelze o něm říct nic jiného, než že je to "díra". Je však výchozím místem pro návštěvu jedné z nejzajímavějších tureckých památek, soch na hoře Nemrut Dagi. Ubytovali jsme se v tzv. luxusním kempu (majitel nabídl velmi výhodnou cenu a zároveň nám zajistil ranní výjezd na horu (10 YTL včetně vstupného). Ranní budíček byl tedy tentokráte hodně brzký. Nasoukali jsme se do dvou dolmušů a vyrazili k vrcholu. Kvalita cesty byla ovšem dost katastrofální, bylo to snad kolem 70 km, ale spočítáno to měli dobře. Těsně před východem slunce se již chráněni před větrem kapucemi choulíme na východní terase a moc turistů tam naštěstí není.

Nemrut Dagi Nemrut Dagi Nemrut Dagi Nemrut Dagi

Nemrut Dagi

Vrcholek hory je dílem lidských rukou a skrývá dosud neotevřenou hrobku megalomanského krále Antiocha I., která měla být vidět ze všech částí království. Antiochos nechal odstranit vrchol hory a uměle navršit asi padesátimetrovou mohylu, která dodnes ukrývá místo jeho posledního odpočinku a je tou nejtrvalejší památkou na dávno zapomenuté království Kommagene. O její otevření už se pokoušel leckdo, ale její konstrukce by se v případě otevření zhroutila. Teprve dnešní moderní metody snad umožní prozkoumání hrobky bez jejího porušení. Na vrcholu hory jsou dvě chrámové terasy, kterým dominují obrovské sochy bohů - bohů řeckých, římských, perských i místních anatolských. Dokladem Antiochova megalomanství je fakt, že mezi bohy nechal umístit také vlastní sochu. Žádná ze soch nezůstala do dnešních dob nepoškozena, těžké rány jim zasadil čas i zemětřesení a hlavy soch leží dole na zemi.

 

Cestou zpátky jsme se zastavili ve starověké Arsamei, bývalém hlavním městě Kommagene. K nejzajímavějším zde patří reliéf zobrazující Herkula a Mithridata a podzemní chodba 152 metrů dlouhá vedoucí do skály. Vytvořila ji lidská ruka a je vysoká přesně tak, aby člověk mohl stát zpříma. U vchodu je nápis, který však o účelu tunelu nic nevypovídá.

Arsamei

Arsamei

Po návratu do kempu jsme se sbalili a opět naším autobusem vyrazili dál. Polední zastávka byla u posvátného Eufratu, ale koupání v něm bylo jen pro ty nejotužilejší. Voda vytékající z blízké přehrady byla z dálky nádherně modrá, z blízka ovšem byly břehy velmi zaneřáděné a teplota vody byla hodně hluboko pod 20°C, ačkoli pobyt na slunci byl takhle v poledne přímo nemožný.

Eufrat

Eufrat

Urfa neboli svatá Urfa je údajně rodištěm biblického Abraháma. Snad proto, že zde žije velké množství Arabů a Kurdů, a také díky velkému množství poutníků z Turecka i okolních států si zachovala Urfa velmi netureckou atmosféru se silným nádechem orientu. Ve městě je mnoho starobylých bazarů a mešit obklopených parky. Vzájemně propojená jezírka, která se nacházejí po celém parku, jsou plná posvátné vody a v ní plavou stovky kaprů. Ovšem z jeskyně, ve které se údajně narodil biblický Abrahám, uctívaný muslimy jako prorok, mi nebylo dovoleno příliš zahlédnout. Ženy zde mají bez výjimky vchod zvlášť a zůstávají pěkně ukryté paravánem.

 

Západních, "bílých", cizinců tady mnoho není. To však neznamená, že tady nejsou turisté. Právě naopak, Şanliurfa je významným náboženským poutním místem a je jednou z hlavních turistických destinací Středního Východu, ovšem turistickou destinací muslimů. Je tady množství poutníků, ctihodných muslimských mužů doprovázených ženami zahalenými od hlavy po paty v černém.

Urfa Urfa Urfa

Urfa

I návštěva místního krytého bazaru je něco trošku jiného než ty spíše turistické na západě země nebo v Istanbulu. V každé uličce se prodává jeden druh zboží. Jako západní turisté jsme snadno identifikovatelní a snad každý si chce zkusit základních pár vět z angličtiny. "Where are you from? What is your name? " A pořád dokola až do úplného zblbnutí... A samozřejmě všudypřítomné skleničky čaje.

Urfa

Urfa

13. den

Vrátili jsme se na pobřeží Levantského moře. Dlouhý noční přejezd po rozbitých místích silnicích plných serpentin byl ale nekonečný. Koupání v teplém moři jsme prostřídali s prohlídkou křižáckého hradu Mamur (2 YTL) situovaném na skále poblíž městečka Anamur. Vodní příkop byl plný želviček a hrad plný romantických zákoutí a úzké schůdky vedly až na vrchol věže.

Mamur Mamur

Mamur

Cesta pobřežím přes Alanyi nás vyléčila i od té nejmrňavější myšlenky na levný pobytový zájezd v hotelu v této oblasti. Hotely, hotely, hotely. Všech barev a typů, pěkně nacpané jeden vedle druhého. Proužek holé pláže, rozbitá hlavní silnice s podchody...

14. den

Köprülü Kanyon je národní park severovýchodně od Antalye proslavený raftingem s blankytně modrou vodou, spoustou přítoků a malých vodopádů. Přes řeku Küprü Cayi vede dosud funkční, dvouoký římský most. Vyrazili jsme po břehu do kaňonu, ale zásluhou velké vody se místo, kde se obvykle dá voda přeskákat po kamenech, stalo neschůdným. Nakonec jsme obešli toto místo po cestě a připravili se o slíbené brodění. Osvěžení v tůnce jsme vyrazili lesní cestou přes hřebínek dozadu do kaňonu, zahráli si na lodě (ale proud byl opravdu silný) a vrátili se stejnou cestou k výchozímu místu raftařů. Tam jsme za 10 euro (ale cena je hodně závislá na smlouvání) vyfasovali záchranné vesty, mezi angličtinou a ruštinou si vybrali jako dorozumívací jazyk ruštinu a vyrazili ve dvou raftech na řeku. Voda byla celkem studená a plavba byla samozřejmě oživována tím, že nás navigoval vždy do těch nejdivočejších vln. Ale tato řeka je opravdu skvělá pro komerční zábavný rafting, nic divokého to samozřejmě nebylo.

Köprülü Kanyon

Köprülü Kanyon

15. den

Aspendos (10 YTL), to je zejména amfiteátr, vystavěný ve druhém století po Kr. architektem Zenónem, jeden z nejzachovalejších svého druhu. Přestože sloužil Aspendos podobně jako mnoho jiných antických měst jako lom na kámen, a co nezničili lidé, zpravidla podlehlo zemětřesením, zůstala stát z vnějšku prostorná čelní budova divadla a horní ochozy s podloubími. Jevištní stěnu má stejně vysokou jako jsou nejvyšší řady sedadel a vytváří tak uzavřený divadelní prostor o průměru téměř 100 metrů s vynikající akustikou a kapacitou asi 20 000 sedadel. I v současnosti je využíván pro koncerty a představení.

Aspendos Aspendos

Aspendos

Termesos (9 YTL) - kamenné město ukryté vysoko v horách nad Tureckou Riviérou je další antickou památkou v programu. Pro svou nádhernou polohu bývá nazýván Orlím hnízdem, někteří ho dokonce nazývají "tureckým Machu Picchu". Pozůstatky antických staveb jsou zarostlé divokými křovinami a hodně poznamenané zubem času. Vlastně se toto místo hodně vymykalo běžným turistickým atrakcím a to určitě nejen proto, že se zrovna schylovalo k bouřce. Žádné davy turistů, žádné stánky s občerstvením či suvenýry. Zbytky hradeb, gymnasion, Artemidin chrám, amfiteátr, který díky překrásným výhledům na okolní štíty a příkrou rokli v pozadí patří k nejkrásnějším v antickém světě. A zejména nekropole s kamennými sarkofágy zásluhou početných zemětřesení naskládanými jakoby bez ladu a skladu zde dává prostor k zamyšlení o pomíjivosti života. A ze všech je úplně či částečně strženo víko. Mnoho honosných hrobů je však také vytesáno ve skalách okolo.

Termesos Termesos

Termesos

16. den

Po projíždce Alanye jsme nijak netoužili prohlížet si podobnou, nijak přívětivou Antalii. Zamířili jsme radši do Phaselisu , který leží na úpatí hory Olympos a zejména z přístavu se na horu otevírá krásný pohled. Většina trosek pochází z římské éry. Tvoří je divadlo, dvoje lázně, agora, akvadukt vedoucí od hory Olympos a mramorová brána na počest císaře Hadriána. Pobyt v areálu se skvěle kombinuje s koupáním, takže ani my si nenecháváme ujít možnost opět si zaplavat v teplém moři. Postupně se sem sjíždí spousta busů s dětmi a ty se nejdříve najedly pod stromy a pak vyhrnuly nohavice nejčastěji riflí a smočily si kotníky...

Phaselis Phaselis

Phaselis

Odpoledne jsme zamířili do přístavu se nalodit. Kocábka to byla celkem prťavá, větrem ošlehaná, zábradlí nebylo nejpevnější... Mořští vlci se usadili na střeše, ostatní na lavičkách na palubě a mohlo se vyrazit. Daleko to nebylo, zakotvili jsme po 15 minutách plavby v zátoce. Prolezli jsme pár ruin, užili si romantického nočního koupání a zde pak i přespali. Ostrov je plný koz a králíků, takže jsme nocovali raději přímo na lodi.

Kekova Kekova

Kekova

17. den

Kale je město ležící na ostrohu země a nedaleko od něj se nachází ostrov Kekova. Plavba okolo ostrova Kekova skýtá úchvatný pohled na zatopené antické město Simena v průzračných mělkých vodách zálivu, s množstvím lykijských sarkofágů. Simena byla založena v 5. st. př. n. l. a bývala významným obchodním centrem oblasti. Antické město Simena se spojilo s Kale, nové domy byly vystavěny na pozůstatcích středověkého hradu. Pohyby země způsobily snižování mořského dna. Tak vzniklo potopené město. Celý přístav a části bývalého byzantského města se ocitly náhle pod vodou.

Kekova Kekova Kekova

Kekova

Koupání jsme samozřejmě nevynechali a po nákupu v místních obchůdcích vyrazili dál.

 

Demre (původně Myra) je lýcká metropole Myry s pozoruhodnými skalními hroby a za každoroční příliv turistů vděčí slavnému rodákovi sv. Mikuláši, kterému se turecky říká Noel Baba. Mikuláš proslul svou zbožností a šlechetností a pověsti ho zvěčňují jako patrona dětí, nevěst, chudých a námořníků. Není proto náhodou, že i v našich zeměpisných šířkách naděluje. Svatý Mikuláš zde byl také pochován a v 6. století zde byla postavena byzantská bazilika sv. Mikuláše, která se záhy stala poutním místem. Ta ovšem byla před fotografováním ukryta za lešením a plachtou, takže k fotce zbyla jen socha a spousta stánků prodávajících s Mikulášem ve všech podobách.

Demre Demre

Demre

Olympos

Olympos

Večer ještě stíháme věčný oheň u Chiméry, úkaz, kterému se turecky říká "Yanartaş" (čti janartaš) a řecky "Chimaera" (Chiméra). Z hlubin země zde vychází na povrch plyn, který hoří a pokud se plamen uhasí vodou nebo hlínou, samovolně se vznítí během chvilky znovu. V areálu se platí (2 YTL) a při nočním výstupu je vhodné mít sebou baterku, protože přístupová cesta je kamenitá a to obzvlášť ke konci.

Chiméra

Chiméra

18. den

Výstup na turecký Olymp (Tahtali dag 2472 m) zabere celý den a vstávat je třeba hodně brzo, abychom se vyhli při výstupu tomu největšímu horku. Výstup začíná ve vesnici Yukari Beyçik ve výšce asi 800m po skvěle značené cestě borovicovými lesy po celkem pohodlné stezce prudce vzhůru do sedla ve výšce 1600m (2h cesty). Rostou zde nádherné cedry a končí zde ti, kteří se na vrchol necítí. Po pravdě řečeno, stejně už nebylo dále o co stát. Ze sedla se stoupá asi hodinu nepříjemným kamenitým srázem na hřeben (nejobtížnější část cesty a projetá snad buldozerem či co) a pak již mnohem pohodlněji další hodinu po hřebeni na vrchol. Ale místo romantiky a krásného výhledu vás čeká staveniště plné stavebních buněk, betonová krychle, jeřáb, bagr... a rachot práce. Celkem výstup trvá asi 4 hodiny a sestup 3 hodiny. Alternativou bylo celodenní lenošení na pláži v Olymposu poblíž kempu.

výstup na Tahtali dag výstup na Tahtali dag výstup na Tahtali dag

výstup na Tahtali dag

19. den

Nad jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí Turecka, Pamukkale, se nachází zbytky antického města – Hierapolis.

Pamukkale - Hierapolis

Pamukkale - Hierapolis

V jedné z největších nekropolí antického světa bylo odkryto na 1200 hrobů z různých období. Nejstarší kopulovité s kruhovými obvodovými zdmi s hrobem uprostřed pocházejí ze starořeckého období – asi ze 6. století př.n.l. a četné sarkofágové hrobky jsou typické pro římské období. Jsou zde rozsáhlé zbytky sloupoví, hradeb, zdí a zachovalé divadlo.

Pamukkale Pamukkale

Pamukkale

Vlastní Pamukkale znamená v překladu bavlněný hrad. Nám spíše připomíná zasněžené údolí, ale to si zdejší obyvatelé asi těžko představují. Pozůstatky vulkanické činnosti se projevují ohřevem podzemní vody, ve které se rozpouští oxid uhličitý a minerály. Ze zřídel na povrchu pak vyvěrá voda okolo 37°C teplá a obsahující více jak 2g minerálních látek v jednom litru. Na vzduchu se mění rozpustný hydrouhličitan vápenatý na nerozpustný uhličitan vápenatý. Za rok se takto vytvoří až 2000 metrů krychlových travertinu. Během 100 000 let se tak vytvořila stupňovitá, zářivě bílá terasa o délce 2500m, šířce 500m a výšce 150m. V posledních letech bylo však mnoho vody používáno pro zemědělské účely a dokonce pro splachovací záchody v místních hotelích a tato jedinečná přírodní scenerie rychle zanikala. Vyschlá jezírka byla postupně pohlcována vegetací a celé svahy už jen dávaly tušit bývalou krásu. Naštěstí se v současnosti snaží o nápravu, hotely byly zbořeny a pohyb turistů omezen. Voda je plánovitě rozváděna po terase a na umělých betonových jezírcích přibývá vrstva travertinu a brzy budou k nerozeznání od přírodních.

 

Ovšem noc v místním kempu stála za to. Navečer městečkem projížděl nějaký podivný čoudící vůz a kdoví, co se vlastně snažil vyčoudit. A v noci to začalo. Jeden pes, druhý pes, třetí pes. Jeden kohout, druhý kohout, třetí. Muezín a pro změnu vyjící pes... No prostě vesnice :-)

20. den

Zříceniny starověkého města Efesos patří k nejvyhledávanějším turistickým atrakcím, protože patří k nejzachovalejším antickým městům na světě. Z četných památek Efesu zmíním alespoň pár – Odeon, krytá koncertní síň pro hudební představení pro 1500 diváků. Mramorovými latrínami určenými pouze pro bohaté občany města neustále protékala voda. Nevěstinec – dům ze 4. st. byl zasvěcen bohyni Afroditě (Venuši), jejíž socha stála uprostřed salonu. Mramorová cesta – hlavní cesta ve městě byla po celé délce 4 km vydlážděna mramorovými deskami. Na ní jsou i symboly a otisk nohy udávající cestu k nevěstinci. Celsova knihovna – původně postavená jako hrobka římského senátora Celsa. Knihovna má dvoupatrovou fasádu zdobenou sloupy a sochami. Obsahovala až 12 000 papyrových svitků. Městu dodávalo na významu též divadlo, které bylo největší na světě a do něhož se vešlo až 50 tisíc diváků.

Efesos Efesos Efesos

Efesos

Vně okrsku města stával pověstný Artemidin chrám považovaný za jeden ze sedmi divů antického světa. Chrám byl zapálen jistým antickým psychopatem, který toužil po tom, aby jeho jméno nebylo nikdy zapomenuto. Přesto, že bylo rozhodnuto jeho jméno vymazat, navždy zůstane Hérostratos žhářem Artemidina chrámu v Efesu. Dnes zbyly z chrámu jen základy a jeden sloup a část sochařské výzdoby byla odvezena do Britského muzea.

 

V antickém městě Pergamonu stojí na prudkém úbočí hory nejstrmější divadlo celého antického světa. A čím je toto místo nejznámější? Pergamonští začali používat na psaní opracovanou oslí kůži a dali tak vzniknout náhražce papyru, která nese název podle místa vzniku – pergamen.

Pergamon

Pergamon

Nocovali jsme tentokrát na ostrově spojeném s pevninou mostem. Kemp jak na konci světa opravdu připomínal poslední ráj a na plážovém lehátku se při šumění moře báječně spalo.

kemp

nocleh na pobřeží (červen 2006)

21. den

Trója je jedno z nejslavnějších prehistorických měst - za svůj význam vděčilo výhodné poloze při dardanelské úžině a do všeobecného povědomí vstoupilo v souvislosti s tzv. Trójskou válkou, kterou básnicky zvěčnil slavný starořecký básník Homér. Trója je však ve skutečnosti pouze rozkopaný kopec se slavnou minulostí a novým dřevěným koněm, které by vás mohly velmi zklamat, a to zvláště po návštěvě jiných, zachovalejších památek. Dokonce ani moře není již dávno poblíž, protože nánosy z řek již změnily tvář krajiny. Pahorek tvoří několik vrstev a všechna vykopal německý amatérský archeolog H. Schlieman. Ale turistům, jako jsem já, to zde opravdu připomíná jen hromady kamení. Z vrcholu pahorku však je již vidět opět Evropu.

Trója Trója Trója

Trója (červen 2006)

Dardanely je jižnější ze dvou úžin (61 km dlouhá, nejužší místo 1,2 km), které oddělují Evropu a Asii. Jedná se významnou vodní cestu, která byla hojně používána již v prehistorických dobách. Řekové ji nazývali Hellespont. Poblíže místa dnešního trajektu se nacházela starověká města Abydos (asijská strana) a Sestos (evropská strana).

 

Poloostrov tvořící evropskou stranu úžiny se nazývá Gallipoli (turecky Gelibolu) a je připomínkou krvavých bitev 1. světové války. V bitvě o Gallipoli (1915/1916), vedené Velkou Británií a Francií proti Osmanské říši, šlo o kontrolu strategicky důležitého Dardanelského průlivu, tedy o přístup k Marmarskému moři a tím i o možnost napadnout tehdejší hlavní město Istanbul. Nachází se tady bitevní pole a válečné hřbitovy a tyto pozůstatky urputných bojů jsou rozeseté všude kolem a velká část poloostrova byla z tohoto důvodu vyhlášena národním historickým parkem. Jsou připomínkou urputné zákopové války, která zde probíhala roku 1915.

 

Mnoho Australanů a Novozélanďanů sem dodnes jezdí připomenout si 25. dubna, tzv. ANZAC Day, den tragického vylodění jejich vojáků. (ANZAC byla zkratka pro spojené jednotky těchto dvou zemí). Přistáli totiž na špatném místě a přes těžké ztráty se jim nepodařilo proniknout víc než necelý kilometr do vnitrozemí. Na druhé straně se urputně bránili Turci vedení tehdy ještě neznámým Mustafou Kemalem, který později vstoupí do dějin Turecka jako „otec národa“ Atatürk.

Gallipoli Gallipoli

Gallipoli (červen 2006)

22. + 23. + 24. den

A opět Edirne, poslední možnost k utracení tureckých lir. Rozloučení s Tureckem v mešitě a poslední kebab v housce. Odjíždíme, je pátek 13:00

 

Dvouhodinové popojíždění na hranicích a opět cesta zanedbaným Bulharskem (nocleh v kempu), a následně celodenní a celonoční přejezd Srbskem, Maďarskem a Slovenskem. Do Brna přijíždíme v neděli ráno.

 

Pár drobností nakonec:

- cesty byly s výjimkou Maďarska všude rozbité, místy dokonce více než u nás :-))
- je dobré mít sebou dostatek toaletního papíru, na tureckých šlapkách je k očistě jen voda
- proti průjmu je opravdu velmi rychle účinné Imodium
- střední Anatolie je náhorní planina s celkem drsným počasím a mít svetr a pořádný spacák bylo v noci opravdu nutností
- potraviny včetně chleba je možno nakoupit skoro vždy a všude a za stejné peníze jako u nás
- s angličtinou jsme se domluvili všude a všechny turistické zajímavosti byly minimálně s popisky v turečtině a angličtině

 

Zájezd byl perfektně zorganizován cestovkou a zejména zásluhou obou průvodců, kuchařky i řidičů proběhl k plné spokojenosti určitě všech zúčastněných.