Údolím Oslavy 29.5.2005

túra kolem řeky Oslavy při teplotách nad třicet

 

"Jedno kolo nepojízdné, vyrazíme do přírody pěšky." Ještě ráno to vypadalo jako dokonalý nápad. Sbalili jsme tři litry tekutin, nějaká ta jablka a tatranky a vyrazili autem do výchozího bodu - Náměště nad Oslavou.

 

Náměšť nad Oslavou je malé město na úpatí Vysočiny, 40 kilometrů západně od Brna. Leží na malebných březích dolního toku řeky Oslavy.

(No malebných... trošku příliš kopřiv a jiného bejlí plného klíšťat a čistota vody?!) Jedinečnou památkou a nepřehlédnutelnou dominantou Náměště nad Oslavou je zámek. Určitě se vyplatí někdy příště naplánovat sem jednodenní výlet, jehož cílem bude jeho prohlídka.

zámek v Náměšťi nad Oslavou

Po červené zleva nebo po zelené zprava? Dilema jsme rozřešili šalamounsky - vzali jsme to přímo po pravém břehu řeky. Po pěšině, asi nejvíc používané rybáři. U chatové osady se k nám napojila zelená, ale za chvíli opět zamířila pryč od řeky do Zňátek, protože ač trasa víceméně kopíruje tok řeky, nevede podél ní, ale po stráních údolí, kterým Oslava protéká. Pěšina se občas ztrácela v divokém porostu různého bejlí a kopřiv, traverzovala přes příkré skalnaté svahy spadající až k řece či pokračovala loukou. Pak jsme najednou narazili na most, vypadal, že vede odnikud nikam. Žádná turistická značka, žádná slušná cesta. Po nezbytném doplnění tekutin (teplota pomalu stoupala k hodnotám okolo 33C) jsme pokračovali po pravém břehu dále. Zprava se k nám napojila opět zelená a turistický rozcestník nám vysvětlil, že ten most odnikud nikam je možnost napojení k červené značce vedoucí po levém břehu řeky. Zvláštní, když jsem studovala trasu předem na Internetu, všude bylo, že u Vlasáků se dá ze zelené na červenou přebrodit, což je však možné pouze v horkých letních měsících. Pokračovali jsem dále po zelené přes louku s množstvím kaštanů a přes Čertův můstek začali stoupat.

Čertův můstek Oslava

Okolo pomníku hajného Czepla jsme se dostali na vyhlídku do 120 m hlubokého zalesněného údolí k odbočce k Sedleckému hradu, což jsou dosud viditelné rozvaliny hradu na ostrohu nad řekou Oslavou, který zanikl po roce 1440 v době bourání hradů, nařízeném moravskými stavy.

Sedlecký hrad Sedlecký hrad

Cesta k Sedleckému hradu je svažující se lesní pěšina po které lze dojít až k řece. Řeku však nelze za normálních okolností v tomto místě přejít - leda přebrodit v horkých letních měsících. Zelená pokračuje dále k pavilónku Gloriet, jen pěkný výhled do krajiny je znemožněn okolními stromy.

Gloriet

Gloriet je romantická stavba nedávno nově opravena a zrekonstruována. Původně měl pavilónek dubová okna a dveře, podlahu z parket a uvnitř stál kulatý stůl se šesti polstrovanými barokními židlemi. Pěkná vyhlídka je ale o pár desítek metrů dál, kdy ze zeleně značené stezky odbočuje doleva dolů (asi deset metrů) pěšina ústící na malém skalisku. V tomto místě se řeka Oslava stáčí doleva a dál pokračuje několik kilometrů rovně (Dlouhá Oslava) a to přímo proti této vyhlídce. Zelená pokračuje dál po pravém břehu - v serpentinách klesá roklí s potokem téměř na úroveň řeky, po překročení potoku začíná opět příkře stoupat k areálu zámečku na Vlčím kopci.

 

Zelená značka tu protíná modrou značku. Celý areál na Vlčím kopci je udržován ve velmi dobrém stavu ale nic podobného bufetu nebo aspoň kohoutku s pitnou vodou jsme zde nenalezli. Přízemní klasicistický lovecký zámek, několik dalších stylových staveb a dvě hájenky v šedesátých letech značně zchátralé obnovily Jihomoravské energetické závody a jejich nástupce E-ON vlastní areál do dnešní doby.

Vlčí kopec

Další cesta po modré je dosti krkolomná (ale prý je zde možnost nedržet se značky, ale sjet dlouhou serpentinou Annastrasse) - prudce se svažuje dolů k údolí řeky Oslavy k brodu. Alespoň na mapě je naznačen. Ale skutečnost? 20 m široké koryto, 0,5 m vody, plno balvanů a voda neprůhledná. Naštěstí teplá. Že jsme si měli vzít na pomoc nějaký ten klacek nás napadlo až v půli řeky po několikerém okopnutí prstů na nohách o kamenité dno.

brod Pastýřka

A opět vzhůru. Tentokrát po červené po pravém břehu zpět proti proudu. Cestou uvozenou varováním, že je vhodná pouze pro zdatné turisty a neschůdná za vysokého stavu vody, za mrazu a náledí. Pěšinka spíše pro kamzíky traverzovala úbočím svahu přes suťoviska ke zbytkům hradu Lamberk na velkém skalnatém ostrohu, který téměř celý obtáčí řeka Oslava. Hrad patřil Janu Sokolovi z Lamberka, proslulému loupeživému rytíři, v jehož tlupě bojoval i Jan Žižka. Hrad byl rozbořen roku 1459 a dodnes se dochovaly pouze jeho nepříliš výrazné zbytky.

Lamberk

Avizovaná vyhlídka na Vlčí kopec, Holý kopec i Gloriet nás zklamala. Snad na jaře, když stromy ještě nemají listí, my neviděli skoro nic. Stezka postupně klesla zpátky k řece. Místy šlo o pohodlnou stezku v příjemném stínu stromů, místy však bylo třeba skákat po kamenech či šplhat s pomocí několika metrů řetězu.

řetězy

Cesta prochází trampskými osadami s totemy a ústí na louce na místě zvaném U Vlasáka s dětským táborem a postupně opět stoupá k železniční trati směrem k Velkopolskému mlýnu a a po polní cestě k Náměšti nad Oslavou.

totem

Schvácení horkem a žízní jsme marně hledali osvěžovnu na náměstí, ale nakonec nás zachránila od smrti žízní nekuřácká kavárnička s čepovanou kofolou hned vedle parkoviště.

 

A výsledek? Dva naprosto odrovnaní jedinci - zásluhou horka, nedostatku vody, hopsání po kamení a převýšení, zničené triko od popruhů batohu, nějaká ta klíšťata a bolení v krku...