Ostrovy Kréta a Santorini, červen 2005

S cestovní kanceláří NOMÁD za jarními krásami řeckých ostrovů.

Panorama  |  fotogalerie

Kréta je největším řeckým ostrovem a po Sicílii, Sardinii, Korsice a Kypru pátým největším ostrovem ve Středomoří. Délka ostrova od západu na východ činí 254 km , jeho šířka na nejužším místě u Ierápetry je 12 km, na nejširším místě u Iraklionu 62 km. Tvář krajiny určují vápencové hory , jejichž vrcholky jsou až do června pokryté sněhem. Od západu na východ jsou to horské masivy Lefka Ori, Idi (s nejvyšší horou Kréty - 2456 m vysoký Psilorítis) a Dikti (hory u Lassíthi) . Na severní straně ostrova se nachází ploché pobřežní roviny, jižní pobřeží spadá příkře do moře. Typické pro ostrov jsou náhorní plošiny obklopené horami (Lassíthi, Omálos), ale i hluboké romantické soutěsky (především Samaria). Podnebí není na celém ostrově stejné. Liší se podle nadmořské výšky a liší se i severní a jižní část osrova. Ale jedno má celá Kréta společné - konec období dešťů na jaře se vyznačuje spoustou nepopsatelně nádherných květů.

Spousta podrobných informací o Krétě je k nalezení na stránkách

http://www.kretavdetailech.cz nebo http://kreta.rovnou.cz

Santorini, řecky Thira, s oslnivým slunečním svitem a nezapomenutelnými západy slunce patří mezi nejkrásnější řecké ostrovy. Kontrast blankytného moře a bílých staveb na strmých skalách nadchne každého návštěvníka. Santorini je nejjižnějším ostrovem souostroví Kyklady a má rozlohu 73 km čtverečních a má asi 7 tisíc obyvatel. Najdeme ho si 100 km od sever od Kréty Jeho současný tvar je výsledkem obrovského sopečného výbuchu z doby asi 1500 let př. n. l. Romantický ostrov vulkanického původu je považován za ztracenou bájnou Atlantidu a dodnes připomíná ohromnou sílu přírody. Exploze kolem roku 1500 př.n.l. byla tak mocná, že se 83 kilometrů čtverečních ostrova propadlo. Zbytek země byl pokryt silnou vrstvou popela, lávy a pemzy. Z původního ostrova zůstal jen mořem zalitý kráter obklopený kruhem rozervaných skalisek, ostrůvků a zbytkem bývalého ostrova vykousnutého do tvaru půlměsíce. Erupce vytvořila obrovskou přívalovou vlnu, jejíž výšku experti odhadli na 200 metrů, která smetla vše, co jí stálo v cestě. Když dorazila ke Krétě měla výšku už jen asi 100 metrů, přesto pravděpodobně způsobila zánik zdejší minojské civilizace. Sopečná aktivita provázela Santorini i v pozdějších dobách. Od 2. století př. n.l. tu bylo zaznamenáno 14 větších sopečných erupcí. Velmi silné byly výbuchy v roce 1650 a mezi roky 1707 a 1712, kdy vznikly a několikrát se přetvořily ostrůvky Kaméni. Zatím poslední sopečná činnost byla pozorována roku 1950.

den první

Autobusem ze Ždáru nad Sázavou přes Brno, Mikulov a Vídeň do Benátek. Trajekt lodí LEFKA ORI společnosti ANEK LINE.

den druhý

Celodenní plavba lodí Jaderským mořem

den třetí

Z největšího přístavu Peloponésu - Patrasu - jsme zamířili autobusem do soutěsky u městečka Kalavryte. Zrovna opravovali příjezdovou cestu ke klášteru Mega Spileo a tvrdili nám, že je zavřeno, ale my se nedali odradit. Jedeme takovou dálku a nic z toho? Udělali jsem správně a mohli jsme si prohlídnout všechno. Ovšem ve vypůjčené sukni, protože kalhoty u žen se jim nezdály vhodné ani dlouhé natož krátké. Historie kláštera sahá až do roku 362 k nalezení ikony v jeskyni v místech pozdějšího kostela. V klášteře je umístěno malé muzeum a jeden z mnichů se strašně rád fotí. Od kláštera umístěného pod obrovskou skálou je nádherný rozhled

Další zastávka byla v Mykénách, v hlavním centru předklasické (mykénské) řecké kultury. Trosky jednoho z nejstarších, ne-li vůbec dosud známého nejstaršího řeckého města na vrcholu jednoho z pahorků na řeckém Peloponésu objevil Henrich Schlieman v roce 1876. Nalezené množství nádherně zdobených předmětů svědčí o velkém bohatství a vyspělá architektura podporuje domněnku, že mykénský věk byl jedním z vrcholných období starého Řecka. Mykény byly zřejmě střediskem velké civilizace, která se udržela zhruba od roku 1600 do roku 1100 př.n.l. Hlavní vstup do města tvoří tzv. Lví brána a mohutné zdivo z nepravidelných vápencových kvádrů o síle až pěti metrů se nazývá "kyklopské". K největším zajímavostem patří Atreova pokladnice a hrobka Klytemnestry, hrobky připomínající tradiční lidové úly a zlatá maska označená Schliemanem za posmrtnou masku krále Agamemnona, který vedl Řeky při dobývání Tróje.

Přes Korintský průplav jsme pokračovali do Athén a zamířili rovnou do jejich přístavu Pirea k nalodění. Plavby trvá 12 hodin a nás opět čekala hlučná noc, protože když někdy ve tři ráno konečně zastavili televizi, rozkřičelo se nějaké dítě...

den čtvrtý

Východ slunce nad mořem a připlouváme do Chanie, druhého největšího města Kréty. Po zastávca na hřbitůvku vojáků padlých během 2.světové války na Krétě a snídani si jdeme prohlédnout město - benátský přístav s janičářskou mešitou a benátskými zbrojnicemi (arsenály), pevnost, benátské patricijské domy v úzkých uličkách, maják a kostel Agios Nikolaos mající místo druhé věže minaret

Odpoledne je čas pro přesun na nejzápadnější výspu Kréty, do Falásarny, na jednu z nejkrásnějších pláží ostrova. Jen voda se nám zdála kapku studená. Večerní koupání v bazénu v kempu bylo příjemnější... A poprvé od odjezdu z ČR jsme spali na pevné zemi.

den pátý

Výchozím bodem asi šestihodinové tůry soutěskou Samaria je planina Omalos. Z výchozích 1100 m klesáme až na úroveň mořské hladiny při 14 km tůře národním parkem (UNESCO) s nádhernými výhledy na okolní dvoutisícové pohoří Lefka Ori i na samotnou soutěsku. Jen škoda, že tuto túru absolvuje snad každý návštěvník ostrova, takže samoty si člověk opravdu neužije.

Zasloužený byl odpočinek na pláži s černých pískem při čekání na loď, která nás zaveze do přístavu Sfakia, protože jinak se z Agia Roumeli nelze dostat. A po večeři jsme si ještě stačili prohlédnout malebnou benátskou pevnost Frangokastello.

den šestý

Od kláštera Káto Moni Préveli jsme se vydali k ústí řeky Megalopótamos. Trošku jsme tentokráte bloudili, ale nakonec jsme správnou cestu našli a pohled shora na pláž a na sladkovodní jezero lemované palmami, oleandry a eukalypty stál za tu námahu. I koupání bylo zvláštní - místy byla voda slaná , místy pro změnu sladká...

Po průjezdu kaňonem Kourtaliótiko jsme přejeli na severní pobřeží do Réthimna a prohlédli si toto starobylé město se zvláštním orientálním koloritem. Takže opět benátský přístav, kašna Rimondi s lvími hlavami chrlícími vodu, citadela, a mešita paši Kara Moussy.

Po krátké zastávce ve vesničce Spíli známé díky svým fontánkám, ve kterých jsme si nabrali vodu i my, protože nás čekal bivak ve volné přírodě, jsme přijeli do horské vesničky Kamáres, výchozího místa pro túru na nejvyšší vrchol Kréty. Večer jsme následně prožili v taverně pohostinného Zachariase

den sedmý

"Sedm statečných" se vydalo zdolat vrchol 2456m vysokého Psilorítisu. My ostatní, kteří jsme si na třináctihodinovou túru s převýšením 1800 m nahoru a zpět dolů netroufli, jsme den prožili u bazénu v kempu v Agia Galíni. A tentokráte se mi dokonce podařilo uzmout na spaní plážové lehátko!!

den osmý

Nejprve nás čekal Faistos, po Knósu druhé nejvýznamnější minojské středisko ostrova. Zde byl mimo jiné nalezen proslulý písemný disk, jehož písmo dodnes nebylo rozluštěno.

Z Feistu je to jen kousek do Mataly, nejjižnějšího bodu naší cesty. Pláž je ohraničená skálou s řadou umělých jeskyní, po dlouhá léta obývaných nejprve křesťanskými mučedníky a později hippies.

den devátý

Planina Lassíthi je obklopena vysokými horami v nadmořské výšce 850 m . Rovinatý obdélník o rozměrech cca 10x8 km je proslulý větrnými plýny a jeskyní Dikteon, v níž se údajně narodil vládce bohů starých Řeků - Zeus. Tu jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít, ale popravdě řečeno, za 2,5 eura to nestálo a Macocha je hezčí.

Kritsa, malebné horské městečko je udávané za nejtypičtější příklad krétských osad - čekaly nás úzké uličky, krámky, sněhobílá architektura, černě oděné ženy a taverny s místní specialitou - jogurtem s medem. Neodolali jsme a vyzkoušeli - byl skvělý, doporučujeme!!

Agios Nikolaos patří k nejhezčím městečkům na Krétě - poloostrov omývaný sytě modrou vodou, původní sladkovodní jezero s hrází k přístavu a dlouhá pobřežní promenáda s možností koupání na útesech. Celkový dojem doplňují dva ostrovy - San Antonio a Spinalonga - bývalá vesnice malomocných.

Již navečer pokračujeme do nejvýchodnější části ostrova - přespíme ve volné přípodě poblíž Itanosu. Nádhera, jen kdyby tady vítr tolik nefoukal.

den desátý

Dvouhodinová túra na pláž Kato Zakros z vesnice Zakros vede zákoutími plnými v tuto dobu kvetoucích oleandrů a soutěskou s tajemným názvem Údolí mrtvých. V Kato Zakros nad návštěvou zbytků minojského paláce zvítězilo koupání.

Písečná pláž Vai je jediným přírodním palmovým lesem v Evropě a vyvolává představu dovolené na Tahiti.

Pravoslavný klášter Moni Toplou, jehož mohutná stavba dominuje okolí je poslední zastávkou před odjezdem z východního pobřeží ostrova.

den jedenáctý

Nejvěhlasnější z krétských památek je majestátní královský palác - slavný Knóssos. Pojí se s ním nejen báje o bludišti, ve kterém žil strašlivý Minotaurus , ale i báje o prvních letcích - Daidalovi a Ikarovi. Objevitel největšího minojského paláce, sir Arthur Evans se ale nespokojil s pouhým zajištěním ruin., ale palác částečně zrekonstruoval. za pomocí betonu. A samozřejmě jsme nezapomněli navštívit i archeologické muzeum v Irakliu, ve kterém jsou uloženy veškeré krétské nálezy.

A po prohlídce historického centra jsme navečer odpluli na ostrov Santorini.

den dvanáctý

Na ostrov jsme dorazili v noci, takže zbytek noci jsme bivakovali na pláži poblíž taverničky, jejíž verandu se stoly jsme ráno využili ke snídani. Naštěstí se majitel nezlobil a jako díky dostal pár plechovek českého piva. Jen ten vítr kdyby trošku polevil...

Akrotiri jsou ruiny města z minojských časů, které bylo zasypáno při výbuchu sopky, tedy druhé Pompeje, jenže o šestnáct století dříve. A abychom si udělali o tvaru ostrova a celé laguny jasný obrázek, vyšplhali jsme se na nejvyšší horu ostrova Profitis Ilias (566 m) . Chvílemi to vypadalo. že nás vítr zfoukne, ale odměnou byl nádherný výhled a posléze lenošení na pláži v Kamári s černým pískem.

Na západ slunce jsme se přemístili (jako ostatně většina turistů) do Oia, nejsevernějšího města ostrova. Výstup od přístavu na pevnost, s pohledy na kontrast červených a černých sopečných hornin s bílou architekturou je opravdu kouzelný.

den třináctý

Největším městem a správním střediskem ostrova je Thira. Po její prohlídce jsme sestoupili po schodech k moři. Projížďka lodí po laguně zahrnovala návštěvu ostrůvků Nea a Palea Kameni (jeden z nejmladších ostrůvků na světě ) s kráterem a koupáním v termálním moři (ohřátém vyvěrajícími horkými plyny) a ostrov Thirasia. A samozřejmě jsem neodolala vyzkoušet vystoupat schody na oslu...

Noční přejezd do Pirea se tentokráte odehrával v klidu. Žádné disko, žádná televize. Jen vítr na otevřené palubě....

den čtrnáctý

Ranní Athény a strašně málo času na prohlídku všeho, co město nabízí. Areál Akropole, řecká a římská agora, čtvrť Plaka (athénská "Malá Strana"), stráže v tradičních řeckých krojích, olympijský stadión.... Vše jen tak letem světem a k tomu velikánská pocukrovaná kobliha.

Krátká zastávka u Korintského průplavu a pak již cesta Peloponésem do Patrasu a večerní nalodění na luxusní Europa Palace (nenechali nás spát na chodbě, takže jsme zabrali sedačky, na které jsme ve skutečnosti neměli lodní lístky).

den patnáctý

Plavba Jónským a následně Jaderským mořem, narozeninový a svátkový večírek a lenošení u bazénu. Odpoledne jsme přistáli v Anconě ve střední Itálii a busem pokračovali na sever. Minuli jsme Benátky a přejeli Rakousko. Pamatuji si z toho jen pravidelné hygienické přestávky a ten zbytek jsme prospali. Poslední snídaně z polní kuchyně v Mikulově a opět BRNO!!