logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Záhorie - 24.- 25.9.2005

... aneb s větrem v zádech se to jezdí...

Záhorie je kraj na západním Slovensku rozprostírající se od Malých Karpat k dolnímu toku řeky Moravy. Kraj rovinatý, ideální pro cykloturistiku. V severovýchodní části převládá zvlněná rovina tvořená silnými nánosy vátých písků pokrytá borovicovými lesy. Západní část, niva Moravy, je rovinatá, s mnoha říčními rameny, pokrytá lužními lesy a loukami a velmi významná pro hnízdění mnoha vzácných druhů ptáků.

 

Sobota 24.9.2005

Břeclav (ČD) - Lanžhot - Kúty - Borský Svätý Jur - Tomky - Lakšárska Nová Ves - Plavecké Podhradie - Sološnica - Rohožník - Malacky - Kostoliště - Gajary (penzion Ajka)

 

profil

 

Ještě za tmy jsme vyrazili vlakem do Břeclavi. Cestování osobákem bylo dlouhé, ale pohodlné. Kola se pohupovala na hácícha my pozorovali ranní mlhu a vycházející slunce. A pak už do sedel. Lanžhot a snídaně u prodejny potravin, česko-slovenská hranice Lanžhot/Kúty, první bloudění v Kútech, protože v místě, kde byla podle mapy zakreslena odbočka cyklostezky do polí byly jen vjezdy do dvora. Naštěstí s pomocí místních hasičů jsme pak tu správnou odbočku našli bez problémů a zjistili, že je pravdou, co se běžně říká - "záhoráčtina je počeštená slovenčina alebo poslovenčená čeština".

 

Tomky
Záhoří, Tomky (září 2005)

 

Projeli jsme Borský Svätý Jur a okolo vodní nádrže Studená voda (s liduprázdným kempem) dojeli do Lakšárske Nové Vsi. Pauza na lavičce uprostřed vsi nám moc odpočinku nepřinesla. Zrovna v tu chvíli si totiž ohřátý teplý vzduch usmyslel, že vytvoří vír a trošku prožene všechen písek, prach a listí. Samozřejmě přes nás. Dokázal nám nejen nasypat prach a písek za trička a do vlasů, ale i jedno kolo povalit na zem a řetěz s přehazovačkou druhého obalit vrstvičkou písku a prachu.

 

Lakšárska Nová Ves
Záhoří, Lakšárska Nová Ves (září 2005)

 

Profrčeli jsme vojenským prostorem, ve kterém na každé odbočce do lesa stála auta houbařů a poprvé zahlédli siluetu Malých Karpat. My naštěstí plánovali je objet po vrstevnici.

 

Zřícenina Plaveckého hradu se nachází nad obcí Plavecké Podhradie na kopci na západním úpatí Malých karpat. Ale protože přístup k němu je pro pěší po modré značce cca 3/4 hod, prohlédli jsme si jen monumentální renesanční zámek v obci využívaný pro státní archiv. I Plavecká jeskyně, nejstarší zpřístupněná jeskyně na Slovensku, nám tedy zůstane pro tentokráte utajená.

 

Plavecký hrad
Záhoří, Plavecký hrad (září 2005)

 

Obec Sološnica nás ničím nezaujala, ale v Rohožníku jsme se dobře naobědvali v restauraci Pri potoku. A opět napříč vojenským prostorem do Malacek. Pohodu rychlé jízdy po rovině narušoval jen automobilový provoz.

 

vojenský prostor
Záhoří, vojenský prostor (září 2005)

 

Malacky jsou okresním městem a mezi nejnavštěvovanější a nejcennější památky patří františkánský kostel (krypty,Sväté schody), Pálfiho zámek obklopený rozsáhlým anglickým parkem. Nám se nejvíce líbila krásně rekonstruovaná synagoga s orientálními kupolemi.

 

Město nám nepřipadalo nijak přívětivé pro cyklisty, což se týkalo i odbočení na Gajary vlevo ze silnice první třídy. A ten provoz!! Kam se všichni ti motoristé ženou v pozdní sobotní odpoledne?

 

Za Kostolištěm mírný kopeček a v lese něco jako rozhledna. Volně přístupná kovová stavba, ale namísto schodů žebřík!! Strach byl v mém případě silnější než touha po dobrodružství a vzdala jsem to již pod první plošinkou.

 

Za Kostolištem
Za Kostolištem
Za Kostolištem (září 2005)

 

Penzión Ajka, ve kterém jsme měli dohodnuté přespání nebyl problém najít. Je kousek od kostela, a nasměroval nás poutač. Trošku nás děsila hlasitost svatebního veselí z přízemí, ale noc byla naprosto v pohodě. A cena 500Sk za dvoulůžkový pokoj s vlastním sociálním zařízením skvělá.

 

Protipovodňová hráz řeky Moravy
Gajary, protipovodňová hráz řeky Moravy (září 2005)

 

 

Neděle 25.9.2005

Gajary (penzion Ajka)- Záhorská Ves - Vysoká pri Morave - Devín - Devínská Nová Ves Láb - Plavecký Štvrtok - Malacky - Velké Leváre - Moravský Svätý Ján - Kúty - Lanžhot - Břeclav (ČD)

 

profil

 

Ranní ptáče dál doskáče. V našem případě dojede. Ranní mlha nad lužními loukami je úžasná a obloha je opět jako vymetená. Tentokráte jsme sedrželi značení Moravské cyklocesty, která je podobně značená jako Dunajská cyklostezka, tj. plechové cedule oproti běžným "C"éčkům na sloupech. Protipovodňové hráze a řopíky nás provázely celou cestu. Kompu a hraniční přechod v Záhorské Vsi jsme si jen prohlídli, protože z časových důvodů bychom výjezd do Rakouska nezvládli.

 

Gajary, podél Moravy
Gajary, podél Moravy (září 2005)

 

kompa v Záhorskej  Vsi
kompa v Záhorskej Vsi (září 2005)

 

A opět střídavě po hrázi, střídavě po signálce. Většinou vždy nějaký ten kilometr naprosto rovně, zalomit do pravého úhlu a opět rovně. Niva řeky Moravy je určitě barevnější zjara. Nás provázely jen křehké a bledé ocúny. Jedovaté!! A taky informační panely naučné stezky, ale naneštěstí ve valné většině poškozené vandaly. Totéž platí i pro panely popisující železnou oponu. Ještěže se ten ostnatý drát nedá zas až tak snadno posprejovat...

 

jeden z bunkrů
jeden z bunkrů (září 2005)

 

jeden z bunkrů
jeden z bunkrů (září 2005)

 

železná opona
železná opona (září 2005)

 

A pak konečně Devín - známá zřícenina hradu na skále nad soutokem Moravy a Dunaje, pro svou velkomoravskou tradici symbol nejen dávné slovanské slávy, ale i symbolem slovanské družby a přátelství mezi národy.

Na kolech jsme měli brašny, takže jsme se na prohlídce/posezení v bufetu prostřídali a návštěvu završili fazolovou polévkou v kotlíku. Jen při pohledu na hodinky nám nebylo až tak do smíchu. Skoro půl druhé, my si sedíme v bufetu pod Děvínem a před námi spousta a spousta kilometrů k vlakovému nádraží v Břeclavi.

 

Děvín
Děvín
Děvín
Děvín
Děvín
Děvín (září 2005)

 

Děvín, soutok Moravy a Dunaje
Děvín, soutok Moravy a Dunaje (září 2005)

 

Naštěstí vítr foukal směrem od jihu... Devínská Nová Ves, Láb, Plavecký Štvrtok, Malacky, Velké Leváre, Moravský Svatý Ján, Kúty, Lanžhot. Kilometry při rychlosti okolo 25km/h naskakovaly docela rychle, jediný kopeček, pokud vynecháme nadjezd dálnice v Kútech a železnice před Břeclaví, ve Velkých Levároch. První půlka trasy po cyklocestě, druhá od Malacek do Lanžhota po silnici první třídy. Nevěřili jsme vlastním očím a zejména nohám, ale my stihli odjezd vlaku před šestou. Tachometr v tu chvíli ukazoval něco přes 120 km... A ty zážitky... Když se nás zbloudilý automobilista u Malacek ptal na směr na Leváre, stihli jsme v té rychlosti jen mávnou rukou správným směrem a ani nás nenapadlo přibrzdit... Uvažovali jsme i tom, že bychom podobně prosvištěli s občankou v natažené ruce i přes česko-slovenskou hraniční kontrolu, ale to jsme nakonec neriskli. Ale fotku z hodů v Lanžhotě jsme zvládli...

 

hody v Lanžhotě
hody v Lanžhotě (září 2005)

 

copyright Alena