logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Branč a Čachtice - 16.4.2005

... aneb cyklistické putování za zříceninami na hranicích Bílých a Malých Karpat

 

Vrbovce, žst. - Sobotište - Branč, zříc. - Myjava - Stará Turá - Višňové - Čachtice, zříc. - Čachtice, žst. cca 62 km

 

Ranním vlakem přes Veselí n/M do Vrbovců na státní hranici a pak již do sedel. Zřícenina hradu Branč se nachází v Myjavské pahorkatině na homolovitém kopci ve výšce 475 m.n.m., přímo nad obcí Podzámok (místní čásť obce Podbranč) mezi městy Myjava, Brezová pod Bradlom a Senica. Takže nabíráme směr Sobotiště proti větru , ale naštěstí z kopce. Ze Sobotiště už to stoupá, ale nejhorší stoupák je teprve před námi.
Hrad se na vrcholu krásně vyjímá, ale zblízka mnohým vadí rekonstrukce pomocí železobetonu a podivné boudy . Některým může dokonce připomínat rozstřílený protiatomový kryt. Tak nevím, byl krásný jarní den a nám se na zřícenině prostě líbilo. Ale budiž, jsme turisti amatéři... Radši beton než cedulky vstup zakázán, nebezpečí zřícení.

Branč
Branč

Přes Myjavu jsme pokračovali do Staré Turé k Čachticím. Kopaničářskými osadami nádhernou krajinou pořád nahoru, dolů. Trošku jsme se báli, že nás začne tlačit čas, ale vše bylo v pohodě.
Smutně proslavený Čachtický hrad nás ohromil už zespoda z Višňového. Paráda. Nenašli jsme jediné vhodné místo pro uschování kol, takže jsme nahoru prudkým stoupáním zamířili s nimi po boku. Uklidňováni myšlenkou, že nějaká rozumná cesta by mohla vést z druhé strany, abychom se aspoň dolů svezli. Naštěstí to tak opravdu bylo. Z Čachtíc vede skoro až k hradu zpevněná cesta.

Čachtice
Čachtice
Čachtice
Čachtice

Nejznámější obyvatelka hradu, Alžběta Bathory, se proslavila vraždami mladých dívek.

A je nejvyšší čas vyrazit dolů do Čachtíc na vlak. Slovenskými dráhami lokálkou dlouhatánským tunelem do Vrbovců, Českými dráhami přes Veselí do Brna. Ale není to tak jednoduché, jak by se snad mohlo někomu zdát. Je nutné mít mezinárodní jízdenky nebo levněji jízdenky nakoupené v příhraničí. Nejvíc doporučovaná je metoda nákupu jízdenky do nejzazší stanice pro daný stát za normální tarif, mezinárodní ten kousek přes hranici a pak opět z první stanice za místní tarif. Běžný turista je z toho jelen. Aspoň my byli. Tak jsme aspoň "ušetřili", protože přes hranici jsme projeli nějakých těch pár set metrů z nevědomosti načerno.

 

copyright Alena