Velká Javorina - 20.-22.5.2005

... aneb česko-slovensko-české cyklistické putování Bílými Karpaty

Abychom v sobotu již neztráceli čas cestováním, vyrazili jsme do Brumova-Bylnice k česko-slovenským hranicím již v pátek odpoledne vlakem. Turistickou ubytovnu na FC Elseremo na fotbalovém hřišti jsme nalezli bez problémů a již jsme byli očekáváni (rezervaci jsme provedli přes internet ve čtvrtek). Kvalita naprosto odpovídala ceně 130Kč za lůžko. Základní zařízení, čisto, kuchyňka a sociální zařízení společné na chodbě za normálního chodu sloužící fotbalistům. A na chodbě dost místa i pro bicykly. Nesmím zapomenout na skvělou večeři v Topas klubu... Prostě paráda. Takhle kdyby to šlo vždycky...

SOBOTA: Brumov-Bylnice - Vlárský průsmyk - Nemšová - Váh - Trenčín - Beckov - Nové Mesto n/V - Stará Turá

Nejprve jsme si chtěli trošku prohlédnout brumovský hrad, ale na prohlídku bylo přece jen brzo. Škoda, snad někdy příště, dnes nás čekalo nějakých 80km, bylo třeba vyrazit.

Čekali jsme průsmyk a přitom jsme jeli po proudu Vláry v podstatě z kopce až k Váhu.

Z jednoduché silnice se stávala moderní víceproudá skorodálnice a my byli rádi, že kanál Váhu lemuje asfaltová silnička. Předčasně jsme se radovali. Nejen, že napojení na tuto silničku v podstatě neexistovalo (skok z mostu jsme zavrhli, takže nezbývalo než překličkovat mezi auty, přetáhnout kola přes svodidla a po jakési pěšince je dopravit dolů), ale i asfalt následně skončil po pár set metrech normální polňačkou. A cyklistické značení?? Asi počítali s tím, že Váh je jasná směrová orientace. S postupujícími kilometry se normální docela slušně sjízdná polní cesta změnila v jezeďácky rozbitou. S duší zcela vytřesenou jsme přivítali asfalt v Trenčíně a silueta Trenčianského hradu nás provázela celým průjezdem městem po hrázi kolem Váhu.

Nevěřte reklamám na skvělé poježdění typu "Ideálne výlety poskytuje Vážska cyklomagistrála popri rieke Váh." Ten asfalt opět skončil kousek za městem a nastal opět horor. Pro změnu vyježděná uzoučká hluboká pěšina pro každý směr jedna. Stačilo lehce zachytit o boky a už jsem předváděla skok plavmo z naprosto neovladatelného kola. Takže bylo nutno zpomalit... Ve chvíli, kdy pěšina končila neexistujícím mostem přes nějaký ten přítok, jsme toho už měli celkem dost a zařekli se, že z příštího asfaltu nás na hráz protipovodňové ochrany už nikdo nedostane.

Beckov, rozsáhlá zřícenina na západním úpatí Povážského Inovca byla viditelná již zdaleka. Zřícenina je částečně zrekonstruována a za vstupné 30Sk přístupna veřejnosti. Možná jen podnikavost místních z posledního domku před hradem s bufetem a úschovnou kol nás trošku vytočila. Nebo jak byste si vysvětlili, že my platili za kolo 15Sk a cyklisti, kteří dojeli po nás a mluvili slovensky, korun jen 10?? A v místní hospůdce zvané Ponorka neobsluhovali na zahrádce...

Kolem neskutečně obrovského rozestavěného komplexu firmy TESCO jsme dorazili do Zelené vody, známého to rekreačního střediska u Nového Mesta n/V. Nezaujalo nás, ač jsme doufali, že zde seženeme něco k obědu. O mnohém svědčilo i to, že snaha o rezervaci ubytování z internetových stránek místních hotýlků byla marná.

Přejeli jsme Váh, nejnižší místo naší trasy, a šlapali do Staré Turé. Přes děsný kopec! Rekreační středisko Dubník jsme objevili snadno podle směru, kterým se ubírala spousta lidí. Autokemp taky, jen jsme nechtěli věřit vlastním očím, že jsme opravdu tam, kde se nám podařilo ve čtvrtek z Brna zatelefonovat. Žádná fungující recepce, žádná cedule, žádná brána. Podivné stavby působily neobyvatelně a nefunkčně. Čísnice v restauraci ale o nás věděla a za 250Sk za osobu a noc nás ubytovala v "bungalovu" pro 5 s vlastní sprchou a WC. Bojler vypadal, že toho hodně pamatuje, ale přesto z něj tekla teplá voda a jen kompletní nátěr všeho zevnitř i zvenčí narůžovo dokazoval, že se zde přece jen občas do něčeho investuje.

Restaurace byla obsazena svatbou, museli jsme jít hledat něco k jídlu jinam. V té další byly jen nápoje a nanuky, ve třetí zase nějaká soukromá párty. Zbyl jen hotel. A překvapení. Tlustý "Jedálný lístok" a na otázku, zda mají ještě některou z polévek nevěřícný pohled a odpověď - samozřejmě všechny! Knedlíčky v polévce nakrájené na kostičky jsem jedla poprvé, ale po celodenní dietě bych je snědla v jakémkoli tvaru :-)

NEDĚLE: Stará Turá - Holubyho chata - Vel'ká Javorina - Kamenná búda - Vápenky - Javorník - Velká nad Veličkou

Ráno nás zachránila benzínová pumpa s bagetami a kofolou. Naštěstí, protože nás čekalo stoupání na Javorinu. Horko nás netrápilo, vyrazili jsme totiž v sedm ráno. A nahoru!! Na nejvyšší vrchol Bílých Karpat, Veľkou Javorinu (Velkou Javořinu) vysokou 970 metrů. Holubyho chata samozřejmě zavřená, ale aspoň fazul'ovka v Krbu. A co jsme nevyškrábali, vylízaly kočky. Jen ten vítr, kdyby na chvíli ustal. Moc dlouho jsme se na vrcholu nezdrželi.

A opět překvápko. Podle mapy to měl být asfalt, ve skutečnosti to byla obyčejná kamenitá cesta vedoucí do Česka. Hranice označená zátarasy bránící průjezdu čehokoli většího než je jízní kolo a jsme zpět doma.

Úleva z toho že jsme překročili hranici bez problémů však netrvala dlouho. Stačila jedna silnější větev a jedno z kol skončilo bez možnosti pohonu s přehazovačkou a řetězem připevněné gumicukem

Rychle vybrat z mapy cestu k nejbližší železniční zastávce a pokud možno pořád jen z kopce!! Nakonec to tak opravdu bylo. Z úpatí Javořiny přes Kamennou búdu, Vápenky, Javorník až do Velké nad Veličkou povětšinou z kopce, místy kolo použité jako koloběžka, místy stačilo potlačení zezadu.

Jen k pozdnímu obědu jsme nic neobjevili. Pohostinství u Lajzů o víkendech prostě nevaří. U sousedního stolu chroupali brambůrky, já si dala zákusek z místní cukrárny. Rodinka s dětmi vyrazila hledat něco jiného.... Ale mají u silnice nepřehlédnutelnou reklamu na své služby...

A jak se cestuje v této krajině vlakem? Paráda.