logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Slovensko 2000

Jaro bylo letos nádherné, už v dubnu se dalo koupat, ale jen co nadešlo léto, bylo po sluníčku a teplých dnech. A čím víc se přibližoval termín dovolené, tím více pršelo a pršelo. Přesto nás to neodradilo, sbalili jsme stan a spacáky a vyrazili směr Slovensko přesvědčeni, že hůř už nemůže být a v nejhorším případě budeme spát v autě.

TRASA
Rožnov p.R., Bumbálka, Žilina, Terchová, Párnica , Dolný Kubín, Lipt. Mikuláš, Poprad, Hrabušice, Dedinky, Rožňava, Banská Bystrica, Donovaly, Lipt. Mikuláš, Martin, Strečno, Žilina, Bumbálka, Rožnov p.R.

MALÁ FATRA Projeli jsme Žilinou a zamířili směr Terchová. Po prozkoumání Jánošíkova muzea a zhodnocení počasí následoval výšlap do Dier. Diery tvoří celou soustavu krasových kaňonů a tiesňav vytvořené vodní erozí vápenců a dolomitů, s vodopády, peřejemi, kaskádami, úzkými koryty a kolmými stěnami, které jsou až 60 m vysoké. V hlubokých a stále zastíněných Dierach je chladno a vlhko i v nejteplejším létě. Natož letos... No trošku to klouzalo... , občas bylo nutno se brodit... Brrr, voda byla děsně ledová!! A samozřejmě jsem sklouzla do bláta... Nezapomenutelný zážitek! Pokračování opět v teple a suchu auta a hledání kempu. Člověk by neuvěřil, ale v Dolnom Kubíně byl v zákaze vjezdu, opuštěný za městem a liduprázdný. Takže místo stanu a vlhka dokonce normální postel a vana s horkou vodou (no než jsme přišli na to, že špuntík netěsní, tak nám skoro všechna utekla...)

SLOVENSKÝ RÁJ A ráno směr Slovenský ráj pokud možno mimo placenou dálnici. Ani jsme moc nezabloudili a dojeli do Hrabušic, do kempu Podlesok. Tady už to tak i přes nepřízeň počasí opuštěné a liduprázdné nebylo.

Výšlap č.1: Z Podlesku přes Hrdlo Hornádu po hřebeni na Tomášovský výhlad a pak Prielomem Hornádu s odbočkou na Kláštorisko a zpět k Hornádu. A protože ranní ptáče dál doskáče, ani výběrčí poplatků ještě nebyli na svých místech (zato rómské děti ano...) Prielom Hornádu patří k nejnavštěvovanějším chodníkům Slovenského Ráje. 15 km dlouhý chodník s můstky, stupačkami a žebříky prochází úzkou dolinou lemovanou 150m vysokými svahy.

Troška legrace nikdy nezaškodí, ovšem kde pak má člověk vzít tu sílu, aby se udržel...

Jen Kláštorisko nás trochu zklamalo, lidí fůra, fronta u bufetu dlouhatánská a ceny nejspíš s vysokohorskou přirážkou. A samozřejmě pozdní návrat do kempu a voda už jen stěží vlažná... A tak to chodilo skoro každý den...

Výšlap č.2: Z Podlesku směr ústí Velkého Sokola a touto roklinou nahoru. Je to mohutná a dlouhá tiesňava na západním okraji planiny Glac, ukončená romantickou Róthovou roklinou. Skalní srázy jsou často až 300 m vysoké. Jen bylo neustále třeba skákat po kamení, protože vody v potoce teklo asi víc, než je běžně v létě zvykem... A protože všechny rokliny jsou jednosměrné, tak po Glacké cestě naokolo zpátky do Podlesku.


Výšlap č.3: Opět brzy po ránu roklinou Suché Belej. Patří k nejkrásnějším, jenže taky k nejnavštěvovanějším. Šlapali jsme řečištěm potoka (jako ostatně vždy), po březích, občas po dřevěných lávkách. Přes vodopády soustavou žebříků a lávek, občas i nějaký ten řetěz (při prolézání Okienkovým vodopádem). Nahoře se dolina rozšiřuje a stoupáme až k studánce, jednomu z pramenů Suchej Belej. Od vrcholu Suchej Belej vyznačeným chodníkem na Kláštorisko. Prudkým srázem dolů a údolím Bieleho potoka kolem uzavřené rokliny Kysel k ústí Sokolie doliny. Sokolia dolina je jedna z najdivočejších tiesňav Slovenského ráje a nachází sa na východním okraji planiny Glac. Byla turisticky objevená jako jedna z posledních. V období 1979-1981 sa přechodová trasa úplně přestavěla, nejvýznamnější je úprava přechodu Závojovým vodopádom (najvyšším v Slovenskom raji). Na rozdíl od původního obcházení exponovaným traverzem, sa dnes úsekem přechází přímo, 80 m dlouhou soustavou žebříků, můstků a stupaček. Člověku se při pohledu na tento výstup úplně roztřesou kolena. Nahoře jsme trošku zmokli a trošku bloudili, než jsme trefili na Biskupské chyžky, ale pak už to nebyl problém, nahoře už jsme to znali.

Následující den jsme se přesunuli do Dedinek. Ovšem čekala nás neuvěřitelná noc neboť zrovna běžela "diskotéka".

Naštěstí ráno aspoň počasí vypadalo skvěle, tak jsme vyrazili do Zejmarské rokliny a na Geravy. Většina roklin Slovenského ráje sa vyznačuje dlouhými nástupy k atraktivním vodopádům a žebříkům. S touto nevýhodou se člověk v Zejmarské roklině nestřetne. Z Mlyniek-Bielych vôd jsme se za pár minut dostali do překrásné rokliny k vodopádům kpt.Nálepku a po hodinovém výstupu na planinu Geravy. Zpátky je možno se svézt lanovkou, my ovšem vyrazili pěšky. Ovšem dolů nás chytla děsná bouřka a ani nepromokavá bunda tu zátěž nevydržela. Ještěže vzápětí vykouklo sluníčko a my si z auta mohli udělat sušák.

Další diskotékovou noc bychom asi ve zdraví už nepřežili a tak jsme raději vyrazili dál. Přes Dobšinou k Rožňavě a do Slovenského krasu. Cestou se opět spustila taková průtrž mračen, že jsme museli radši zastavit a tak jsme se raději ubytovali v chatkách v autokempu Betliar. Což nebylo špatné, levné a i s teplou vodou. Poznávání Slovenského krasu jsme začali Betliarem, pokračovali Zadielskou dolinou, Krásnou Horkou, Rožňavou, Gombaseckou jeskyní a Silickou ladnicou. Betliar, zámek Štefana Andrássyho, s obrovským přírodním parkem s množstvím romantických staveb a dekorací stojí za prohlídku. Zadielská dolina je opravu velmi krásná a stojí za to vyjít si nad ní a prohlížet si jí ze shora - jenže počasí výhledům moc nepřálo. Všechno mizelo v mlze... A i Farma byla zavřená...

Reprezentativní šlechtické sídlo Krásna Horka leží 8 km na východ od Rožňavy nad obcí Krásnohorské Podhradie na vysokém strmém kuželovitém kopci. Jenže zrovna bylo pondělí, zavírací den. Gombasecká jeskyně nebyla nic tak zvláštního z pohledu Moravského krasu, ale Silická ladnica, propast se sněhem na dně i v létě byla zajímavá a výlet k ní stál za ten kousek chůze. Ovšem další největší propast jsme prostě nenašli.

Cestou zpátky přes Donovaly jsme málem zavařili motor couráním za náklaďáky, ale všechno dobře dopadlo. Poslední snímky jsou už ze Strečna, z poslední zastávky před návratem do ČR. Nostalgický pohled s koncem deštivé dovolené...

copyright Alena