Švýcarsko-Německo-Rakousko, květen 2000

...aneb autobusem po Evropě

Tak tohle byl zájezd tzv. "poznávací", což v praxi znamenalo autobus, autobus a opět autobus. Takže poprvé a nejspíš naposled..

DEN PRVNÍ První zastávka po nekonečném cestování autobusem. Zámek Herrenchiemsee... Nevelký ostrov, na který se můžete dostat pouze lodí, na jezeře Chiemsee, asi 100 km jihovýchodně od Mnichova, se zámkem krále Ludvíka II. Bavorského inspirovaným Versailles, včetně nazdobených vodotrysků. Ovšem německý výklad...

Pak jsme zamířili k Berchtesgadenu, kde byla v plánu prohlídka Hitlerova bunkru. Autobus se vyšplhal hodně vysoko, ale stejně nám to nebylo nic platné. Zavřeno. Následoval přejezd do Mnichova a ubytování v mládežnické ubytovně. Dost pozdě v noci...

DEN DRUHÝ Po prohlídce Mnichova opět dlouhé putování autobusem .. Na jedné straně zámek Hohenschwangau a naproti náš hlavní cíl - pohádkový zámek Neuschwanstein.

Po 20 minutách šlapání do kopce jsme u něj.Ovšem kdo je líný či dost při penězích může se nechat vyvézt koňmi... Neuschwanstein je fantazie, která se stala skutečností - zámek pro víly, ozdobený altánky s věžičkami, položený vysoko nad lesy v bavorských Alpách.

Má úctyhodné rozměry a byl postaven během sedmnácti let. Král Ludvík II. Bavorský stavbou zámku Neuschwanstein uskutečnil své romantické představy. Ludvík vyrůstal v blízkém zámku Hohenschwangau, ve středověké pevnosti, kterou nechal postavit jeho otec Maxmilián II. Ludvík byl nadšeným ctitelem německé mytologie a pravděpodobně se ztotožnil s Lohengrinem. Po uvedení Wagnerovy opery Lohengrin v roce 1858 byl nadšením bez sebe. Když o tři roky později ve věku osmnácti let převzal trůn, bylo jedním z jeho prvních státnických činů povolat Richarda Wagnera do Mnichova. Teď, když měl peníze a moc, se stal Wagnerovým mecenášem, platil za něj dluhy a slíbil zřídit pro Wágnerova díla festival. Wágner vytvářel pro jeviště německou legendu ve velkém stylu a před očima diváků odvíjel věčné drama boje dobra se zlem. V mezidobí nechal Ludvík vystavět pohádkový zámek, který byl v každém ohledu hoden ideálů starých německých rytířů.
O Ludvíkovi se začalo říkat, že se zbláznil, a byl považován za panovníka, který nemá vůbec smysl pro realitu. Bismarck jej v mládí prohlásil za svéprávného, ačkoli už tenkrát byl nápadný podívínským oblečením a zvláštním životním stylem (tak např. prospal celé dny a představoval si, že přijímá k dinér ducha Ludvíka XIV.). Na konci života však Ludvík zešílel. Patnáct mužů se po dobu čtyř a půl let zabývalo řezbářskými pracemi na jeho posteli. Vnitřní zařízení zámku je směsí nejrůznějších architektonických stylů, spojením četných maurských, gotických a barokních prvků se stalaktitovými sloupy, trůnním sálem v dekadentním byzanském stylu a rafinovaně osvětlenou velko pěveckou halou, která byla určena na uvádění Wágnerových oper. Ludvíkova záliba ve stylech minulých dob mu ale nebránila vybavit zámek moderní technikou. Vytápěcí systém byl pokrokový a kuchyně měla tekoucí studenou a teplou vodu. Přes toto krásné prostředí byl král nešťastný. V roce 1886, tři měsíce poté, co se nastěhoval do svého pohádkového zámku, byl prohlášen za neschopného vládnout. Byl střežen na zámku Bergustarnberského jezera a utopil se 13. června téhož roku za dodnes neobjasněných okolností.

Opravdu pěkné obrázky lze získat z Marienbrucke mostu postaveném nad roklí nad zámkem. Dokonce i s "pravým" domorodcem. Kšeft je kšeft... Ovšem nic moc pro našince...

Pokračovali jsme do Garmisch-Parkenkirchenu a proběhli již uzavřenou soutěsku. A návrat do Mnichova opět k půlnoci...

DEN TŘETÍ Přejeli jsme do Švýcarska. Mainau je vyjímečný ostrov umístěný na Bodamském jezeru (Bodensee), na hranici Německa, Švýcarsko, a Rakouska. Přesto se na ostrově daří exotickým rostlinám, které bychom zde vůbec neočekávali - palmy, citrusy, fíkovníky i banánovníky. Nynější krása vznikla zásluhou velkovévody Friedricha I (1826-1907) . V 1853 totiž získal ostrov pro svou vilu a nechal vytvořit park, arboretum a růžovou zahradu.
   Na jaře je v Mainau koberec 1.2 milionu květů. V pozdním dubnu a raném květnu je to 550 různých odrůd tulipánů , 200 odrůd narcisů a 80 odrůd hyacintů. Později přicházejí na řadu růže a na podzim jiřiny... K velmi zajímavým a oblíbeným místům patří motýlí dům. Motýli všech tvarů a barev byli opravdu všude...

Následovala prohlídka Kostnice (Konstanz), kde se konal onen osudný koncil s mistrem Janem Husem. Dům, ve kterém Hus kdysi bydlel, patří nyní České historické společnosti a je v něm umístěno muzeum mapující husitskou revoluci. Takže pro změnu trochu češtiny... Ale mnohem zajímavější byla podivuhodná kašna...

Rýnské vodopády? Monumentální masa vody, řítící se v obrovských vlnách okolo středověkého hradu Schloss Lau-fen jakoby na nás, jen dokazovala, co všechno umí příroda vytvořit a jak maličký je proti tomu člověk. Vodopád je průtokem vody největší v Evropě (průměrný průtok 700 m3 / sec , šíře 150 m, výška 23 m). Sílu vody lze nejlépe pocítit na loďce mířící na skálu uprostřed vody s vyhlídkovou plošinou. Což jsme radši nezkoušeli...

A nocleh? Zdálo se, že jedeme nocovat nejspíš k Atlantiku... No Francie a hotel F1 plný záludností...

DEN ČTVRTÝA ráno zase zpátky do Švýcar. Prohlídka Basileje a přejezd do Zurichu, kde byla přestávka konečně trošku delší. Curych? Příjemné město na břehu jezera..., vyhlídka z kostelní věže, projížďka lodí a návrat domů...

Pak už jen zastávka v Rakousku v Gmundenu s východem slunce a opět autobus....